Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

J.J.Osborne stvořil v této hře prototyp "rozhněvaného mladého muže", který revoltuje proti tradičním hodnotám anglické společnosti. Jimmy Porter je mladý revoltující intelektuál dělnického původu. Kritizuje rozkastování společnosti na lepší a horší. Útočí především na své blízké, zejména na svou ženu (dcera koloniálního důstojníka). Tyto konflikty vedou k manželské krizi a k odloučení. Na konci této hry však manželé k sobě nachází cestu.

Hra se odehrává v 50. letech 20. století během několika nedělních podvečerů, které tráví Jimmy Porter se svou ženou Alicí v jejich jednopokojovém bytě + kdesi ve střední Anglii spolu s přítelem Cliffem a později i s Alicinou přítelkyní Helenou. Jimmyho citlivost vůči společenským a politickým problémům, jeho hněv vůči světu a nespokojenost se vybíjejí ironicko-zlobnými výpady a hysterickými útoky. Adresátem jeho slovní agresivity je zejména Alice, ale i Cliff. Přes veškerou lásku, která Jimmyho k Alici poutá, ho její tradiční názory a postoje, předurčené původem a výchovou dcery koloniálního plukovníka, dráždí. Alice čeká dítě, ale domnívajíc se, že by Jimmy situaci pochopil jako citové vydírání, těhotenství tají. Helena dá zprávu jejím rodičům a plukovník si dceru odváží domů. Po jejím odchodu začíná Helena žít s Jimmem podobně komplikovaný vztah jako Alice. Alice o dítě přišla a prožila poprvé v životě propastné zoufalství. Ve smutně ironickém happy endu k sobě rozbolavělá Alice a vykořeněný Jimmy opět opatrně, pudově hledají cestu.

CITÁT Z KNIHY:

Alice:
Taky že nesejde! To já jsem byla vedle, já! Nechci stát stranou, nechci být svatá!
Já chci bejt ztracenej případ. Já chci bejt zkažená a k ničemu!
(Jimmy se zmůže jen na to, že ji bezmocně pozoruje. Její hlas sílí a stoupá.)
Nechápeš? Je pryč! Je pryč! To - to bezmocné lidské stvoření v mém těle. Myslela jsem, že je tam v bezpečí a chráněné. Že mi je nic nemůže vzít. Bylo moje, moje zodpovědnost. Ale je pryč! (Sveze se podél nohy stolu na zem)
Chtěla jsem už jenom umřít. Nikdy jsem nic takového nepoznala. Já nevěděla, že něco takového může být. Všechno mě bolelo, a myslela jsem jenom na tebe a na to, co jsem ztratila. (Skoro už není schopná mluvit)
Myslela jsem na to, kdybys jen - kdybys mě teď mohl vidět, tak blbou, ošklivou a směšnou. Tady máš, co sis tak dlouho přál. Tady máš, v čem ses chtěl ráchat. Jsem v ohni, hořím, a chci už jenom umřít. Stálo ho to jeho dítě a všechny další, které jsem s ním ještě mohla mít. Ale na tom nesejde - tohle on ode mě chtěl! (Zvedne k němu tvář) Vidíš?! Konečně jsem v bahně. Plazím se v něm! Svíjím! Bože - (Zhroutí se mu k nohám)