ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Plaidyová Jean (*01.09.1906 - †18.01.1993)

­­­­

Tři číše jedu


Cesare Borgia

Místo a doba děje: Řím, 15. století

Cesare byl nemanželským synem kardinála Rodriga Borgii a jeho římské milenky Vannozzy Cattanei. Rodrigo měl s Vannozzou ještě tři další syny - Pedra Luise, Juanna (panují dohady, zda byl mladší než Cesare) a Joffrého. Osmáctého dubna 1480 se Vannozze narodila Rodrigova dcera Lucrézia...
Kardinál pro své děti zamýšlel skvělou budoucnost. Nejstarší Pedro Luise se stal vévodou z Gandie. Poté, co zemřel, se jeho úlohy ujal Juan. Cesare byl proti své vůli předurčen církvi a Lucrézia se měla výhodně vdát.
Itálie byla v té době rozdělena na malé státečky a proti sobě stáli neapolský král Ferrante Aragonský a milánský regent Lodovico Sforza. Bylo nutné nastolit mír.
Rodrigo si získal podporu ostatních kardinálů a 26. srpna roku 1492 byl zvolen papežem. Do dějin se zapsal pod jménem Alexander VI. Svého syna Cesara jmenoval arcibiskupem valencijským a Lucrézii sjednal sňatek s Giovannim Sforzou, hrabětem z Colignoly a správcem Pesara.
Agresivní a zlostný Cesare dával okatě najevo, že nechce být ve službách církve. Provázely ho milostné skandály, aféry a šuškalo se, že je milencem své sestry.
Svých nepřátel se Cesare zbavoval za pomoci jedů. Tajemství travičství Borgiové získali od Maurů, kteří přišli do Španělska.
Joffré byl zasnouben se Sanchiou Aragonskou, dcerou dědice trůnu. Sňatkem mělo být posíleno spojenectví mezi Vatikánem a Neapolí.
Aby se Cesare mohl stát kardinálem, musel ho papež legitimizovat. Kardinálem byl zvolen i bratr papežovy milenky Giulie Farnes. To vzbudilo značnou nevoli. Mezi protestujícími byl i Giovanniho příbuzný Ascanio Sforza. Giovanni se začal obávat o svůj život.
Sanchia Aragonská měla pověst lehkomyslné ženy zběhlé v umění milování. Když přijela do Říma, stala se postupně milenkou Cesara i Juana.
Cesare s otcem – papežem – chystali vraždu Giovanniho, ale protože ho Lucrézia pravděpodobně varovala, jejich plán se nezdařil.
Bylo proto nutné zvolit pro ukončení Lucreziina manželství rozvod. Jako důvod bylo uvedeno, že Giovanni je impotentní a tudíž nedošlo k naplnění manželství. Když Lucrezia před muži církve a kardinály prohlašovala, že je virgo intacta, byla už šest měsíců v jiném stavu. Spekuluje se, že otcem dítěte byl Cesare. Dalším možným adeptem byl papežský komoří Španěl Pedro Caldes. Nejskandálnější varianta říká, že Lucrezia čekala dítě se samotným papežem. Buď jak buď, narodil se jí chlapec jménem Giovanni, kterému se říkalo Infante Romano (Infant Římský).
Cesarova žárlivost vůči Juanovi dosáhla vrcholu, a proto dal bratra zavraždit.
Dalším Lucreziiným manželem se stal sedmnáctiletý bratr Sanchii Aragonské Alfonso, vévoda z Bisceglie.
Roku 1498 zemřel ve Francii král Karel VIII. a na trůn nastoupil Ludvík XII. Ten potřeboval povolení k rozvodu, aby se mohl oženit s Annou Britskou. Alexander Cesara zprostil církevního slibu a Ludvíkovi rozvod povolil s tím, že Cesare dostane jedno francouzské vévodství.
Cesare trpěl syfilidou, která zničila jeho krásnou tvář. Ve Francii se chtěl oženit se Sanchinou sestřenicí Charlottou Neapolskou, ale ta ho odmítla. Musel vzít zavděk Charlottou d’Albert, dcerou krále Navarrského. S Francií jako svým spojencem plánoval Cesare ovládnout nejprve Romaqnu a pak celou Itálii.
Ale Lodovico Sforza za pomoci císaře Maxmiliána získal zpět Milán a Francouzi stáhli své jednotky z Lombardie. Cesare byl tedy bez spojenců i bez prostředků.
Lucreziin manžel Alfonso byl v noci při cestě do paláce těžce zraněn "poutníky" najatými Cesarem.
Díky péči Lucrezie a své sestry měl naději na přežití, ale Cesare ho dal uškrtit.
Lucrezia byla provdána za nejstaršího syna vévody z Ferrary Alfonsa d'Este.
Cesare se stal vévodou z Romaqne a postupně dosáhl mnoha vojenských triumfů.
V roce 1503 byli ale papež s Cesarem otráveni na slavnostní hostině. Alexander za několik dní zemřel, ale Cesare přežil, i když měl nyní silně narušenou psychiku i tělesnou zdatnost. To znamenalo konec jeho slávy - dřívější spojenci se k němu obrátili zády. Byl uvězněn papežem Juliem Druhým, ale v dubnu 1504 se mu podařilo uprchnout.
Přijel do Neapole, kde byl však znovu uvězněn a poslán na ostrov Ischia. Podepsal rozkaz ke kapitulaci a vydal se do Španělska. Zde pro něj žádala potrestání vdova po Juanovi. Znovu byl uvězněn, ale opět uprchl. Setkal se se svým švagrem králem Navarrským a připojil se k tažení proti hraběti z Lerinu. Zde si uvědomil, že jeho život již nemá smysl. Dvanáctého března roku 1507 byl zabit.

HLAVNÍ POSTAVA:

Cesare Borgia - atraktivní, sebejistý a velice egoistický mladík. Považuje se za nadčlověka a ostatní lidé jsou pro něj bezvýznamní. Proto je bez výčitek svědomí odstraní, když se mu stanou nepohodlnými. Dovede být velice zlostný, agresivní a krutý, má zvrhlé choutky a často se nedokáže ovládat.


Markýza de Brinvilliers

Místo a doba děje: Paříž, 17. století

V sedmnáctém století byl nejproslulejším výrobcem jedů Ital Antonio Exili, známý též jako Eggidi. Měl obrovské znalosti o jedech a dokázal kohokoli připravit o život, aniž by na něj padl stín podezření. Byl ve službách Olympie Maldachini, neteře papeže, a také Kristiny Švédské. Pak přišel do Francie, kde mezi mocnými již pouhé jeho jméno způsobovalo obavy o život. A tak byl uvězněn v Bastille...
Marie Marquerite d'Aubray se narodila buď v roce 1630, nebo 1634. Měla dva mladší bratry a sestru. Její otec Antoine byl vysoce společensky postavený, mimo jiné vykonával funkci místodržitele Paříže. Rodina d'Aubray byla tudíž zámožná a krásná Marie si zvykla na přepych a pohodlný život.
Otec ji provdal za markýze de Brinvilliers. Marie se svým manželem Antoinem se k sobě dobře hodili, protože oba byli poněkud zhýralí, užívali si života a manželství nebrali nijak vážně.
Anna Rakouská v Paříži zavedla módu hazardních karetních her. Marie i markýz hráčství podlehli a přestože jejich roční příjem činil kolem 40000 liber, horko těžko pokrýval jejich rozhazovačný způsob života.
Antoine de Brinvilliers se seznámil s kapitánem kavalérie - Gaskoňcem jménem Sainte-Croix. Ten si také užíval všech potěšení, které život nabízí. Kromě toho ale také toužil po penězích a moci.
Po čase ho markýz pozval do svého domu. Zde se Sainte-Croix seznámil s překrásnou markýzou. Marie se do někoho okamžitě zamilovala a stali se z nich milenci.
Markýze a jejímu manželovi Antoinovi narůstaly dluhy. Mariinu otci se navíc nelíbil dceřin vztah s pohledným Gaskoňcem. Požádal proto krále Ludvíka XIV., aby na něj vystavil lettre de cachet (tj. zatčení z královy vůle bez udání důvodu). A tak byl Sainte-Croix v březu 1660 uvržen do Bastilly. Zde se seznámil s Exilim a začal přemýšlet, že od něj odkoupí některá tajemství výroby jedů a tak se stane mocným.
V květnu byl Sainte-Croix z vězení propuštěn. Marie otci zazlívala, že dal její lásku uvěznit. Navíc jí pomalu docházely peníze. A tak se se svým milencem rozhodli, že Antoina d'Aubray jednoduše odstraní. Na oko se spolu přestali scházet a začali žít spořádaným životem, aby nevzbudili žádné podezření.
Exiliho propustili z Bastilly v červnu, ale hned 1. července byl poslán do Anglie. Pravděpodobně ale předtím Sainte-Croixovi zprostředkoval kontakt s Christopherem Glaserem, jedním z nejvzdělanějších pařížských chemiků. Glaser, původem Švýcar, vyráběl s velkým úspěchem protijedy. Přesto se rozhodl, že Sainte-Croixovi v jeho plánech pomůže. Gaskoňec si najal dům na Place Maubert a společně s doktorem prováděli chemické pokusy. Podařilo se jim vytvořit smrtíci lektvar, ale bylo třeba ho vyzkoušet. Marie proto začala pravidelně chodit s jídlem a vínem do nemocnice Hótel Dieu a krmila pacienty. Jídlo a pití bylo ovšem otrávené a markýza mohla pozorovat, jaké jsou účinky jedu.
Výsledkem Sainte-Croixova a Glaserova výzkumu byl takzvaný "Glaserův recept". Pracovali na něm celé tři roky a Marie se konečně mohla zbavit svého otce.
Jed mu dávkovala postupně, aby se zdálo, že trpí nějakou vleklou nemocí. Antoine musel dostat celkem sedmadvacet dávek, než konečně zemřel.
Marie se svým milencem slavili úspěch, protože lékaři konstatovali přirozenou smrt. Po čase ale Marie potřebovala další peníze. Její dva bratři žili společně. Starší z nich, Antoine, se po otcově smrti stal pařížským místodržícím.
Marie jim dohodila Sainte-Croixova sluhu jménem La Chaussée za komorníka. Bratři s ním byli velice spokojeni a právě díky jeho starostlivé "péči" Antoine zanedlouho zemřel - samozřejmě že "přirozenou smrtí".
O něco později zemřel i druhý Mariin bratr - stejným způsobem jako Antoine. Vdova po Antoinovi začala o podivně náhlých úmrtích mluvit a žádala o přezkoumání. Přestože lékaři měli podezření na vraždy, nakonec žádné obvinění nevznesli.
Marie svým pěti dětem (tři chlapci a dvě dcery) sehnala domácího učitele jménem Jean Briancourt. Po čase se mu svěřila se svými ohavnými činy a stala se jeho milenkou. Byla v pokušení zbavit se svého manžela i nenáviděné dcery, ale nakonec si to raději rozmyslela.
Markýza se toužila zbavit i své sestry, jeptišky z řádu karmelitek. Nejprve chtěla použít La Chausséeho, který se už po dvakrát osvědčil. Pak uvažovala, že by se se sestrou mohl sblížit Briancourt a pak ji zabít. Ten ale jakoukoli spolupráci na vraždách odmítl.
Díky tomu byl Briancourt Marii i Sainte-Croixovi nepohodlný a rozhodli se ho zavraždit. Bohužel se jim to nepodařilo.
Sainte-Croix pomohl významnému muži jménem Pierre Louis de Pennautier k tomu, aby se stal správcem daní francouzské církevní pokladny. Otrávil totiž právoplatného nástupce, kterému tato funkce náležela. Kromě toho odstranil ještě několik nepohodlných lidí, kteří se kolem něho pohybovali.
Jenže pak Sainte-Croix náhle zemřel ve své laboratoři. Jeho smrt je dodnes plná dohadů a domněnek. Nicméně v jeho laboratoři se našly důkazy, které ukazovaly na Marii a Pennautiera. Markýza uprchla do Anglie a pak do Holandska, kde strávila tři roky. Nakonec žila v klášteře v Liége. Sepsala zde dokument, v němž se doznala ke svým činům.
Policejnímu agentovi Desgrezovi se podařilo ji vysledovat. Přijel do Holandska v přestrojení a začal se jí dvořit. Vylákal ji z kláštera a zatkl ji.
17. dubna 1676 byla vyslýchána v Mériéres. Svědčili proti ní její sloužící a Briancourt. Marie byla shledána vinou a musela před katedrálou Notre Dame podstoupit veřejné pokání.
Pak byla krutě mučena a nakonec popravena. Její tělo bylo spáleno na hranici. Do poslední chvíle si ale zachovala hrdost a aroganci.
Christopher Glaser z Francie zmizel a už o něm nikdo nikdy neslyšel. Pennautier byl sice zatčen, ale díky svému bohatství a moci si vymohl propuštění a žil spokojeně ještě třicet let...

HLAVNÍ POSTAVA:

Markýza de Brinvilliers - velice krásná, povýšená, sebevědomá a sebejistá žena, která chce být vždy středem pozornosti a musí vynikat. Užívá si života a když potřebuje peníze, neváhá zavraždit členy své rodiny, ale dokonce i ubohé pacienty v nemocnici, a to bez nejmenších výčitek svědomí! To dokazuje její bezcitnost. Přesto ji lze obdivovat za to, že i v okamžiku mučení a popravy si zachovala důstojnost a nedala najevo strach, ani jiný cit.


Doktor Pritchard

Místo a doba děje: Glasgow, 19. století

Edward Pritchard se narodil 6. prosince 1825 v Southsea. Jeho otec byl kapitánem královského námořnictva a později dal syna studovat lékařství u dvou chirurgů v Portsmouthu.
Po ukončení studií nastoupil hezký a dvorný Edward jako pomocný chirurg na loď Victory. Později sloužil i na jiných zámořských lodích.
V té době (konkrétně v roce 1850) přijela ke svému strýci doktoru Davidu Cowanovi, bývalému chirurgovi Královského námořnictva, jeho neteř Mary Jane Taylorová z Edinburgu. Její rodina se domnívala, že v Portsmouthu se pro ni najde výhodná partie. A skutečně. Na jednom plese se Mary Jane seznámila s Edwardem. Smyslný mladý lékař se se skromnou a nevinnou dívkou nakonec oženil. Ne ovšem z velké lásky, nýbrž proto, že toužil být obdivován a žít si podle svého. A poddajná manželka jako Mary mu přesně vyhovovala.
Edward stále pracoval jako lékař na zámořské lodi Hecate, ale to se nelíbilo rodičům jeho ženy. Proto mu zajistili lékařskou praxi v Yorkshire v městě Hunmanby. Neduživá Mary Jane porodila Edwardovi čtyři děti. Čtyři porody v krátké době ji ale velice vyčerpaly a začala trpět bolestmi hlavy a oční chorobou.
Pritchard byl velice sebevědomý a vychloubačný, považoval se za jakéhosi nadčlověka a věřil, že osud bude stát vždy na jeho straně. Flirtoval se svými pacientkami, ale jedna z nich si postěžovala svému manželovi. Kdyby se aféra provalila, přišel by Edward o společenskou prestiž a možná i o licenci. Pacientčin manžel ale náhle zemřel a tak vše vyšumělo do ztracena.
Po čase doktor i s rodinou přesídlil do Glasgow. Edwardova chvástavá povaha a nedůvěryhodnost mu způsobily nemalé problémy s jeho kolegy – lékaři. Díky nim například nebyl přijat na Fakultu lékařů a chirurgů. (Autorka jeho chování a zbožnění sebe sama přisuzuje duševní poruše).
V noci na 5. května roku 1863, kdy byla Mary-Jane i se dvěma dětmi u rodičů v Edinburgu, vypukl v horním patře doktorova domu požár. Tragicky zde uhořela služebná jménem Elizabeth M’Girnová. Pojišťovna zaplatila Pritchardovi škodu a případ byl uzavřen jako nešťastná náhoda. Až později vyšlo najevo, že služka byla doktorovou milenkou a ten se jí zbavil, když mu začala dělat potíže. Pravděpodobně ji omámil sedativy, uložil do její postele a pokoj zapálil.
Dům se stal neobyvatelným a rodina se musela přestěhovat do jiného v ulici Royal Crescent. Jako nová služebná nastoupila nevinná, teprve patnáctiletá dívenka jménem Mary M'Leodová.
Edward se do ní zamiloval a stali se z nich milenci. Rodina na tom finančně nebyla dobře, protože Edwardova praxe příliš neprosperovala a provázely ho problémy. Matka Mary-Jane rodině našla jiný dům v Sauchiehall Street a přesvědčila manžela, aby na něj Edwardovi půjčil.
Mary-Jane náhodou zahlédla svého muže, jak se líbá se služkou Mary. Dívka s doktorem bohužel otěhotněla, a tak jí její milenec musel provést potrat. To samozřejmě neušlo Mary-Jane, ale nedávala nic najevo.
Edwarda trápily dluhy a manželka mu začala jít na nervy. Rozhodl se, že ji otráví. Postupně jí dávkoval vinný kámen s dávivými účinky a omějovou tinkturu. Mary začaly trápit bolesti, trpěla nechutenstvím a křečemi a propadala též depresím. Manžel jí jedy dávkoval s rozmyslem, aby to vypadalo, že manželka trpí chorobou, která se vrací v určitých intervalech a stupňuje se. Po čase začala Mary-Jane něco tušit, a tak Edward pozval jejího strýce Cowana – lékaře – aby ji uklidnil.
V domě byla všetečná služka Catherina. Doktor nechtěl riskovat, a tak našel záminku, aby jí mohl dát výpověď.
Mary-Jane si dala zavolat mladého doktora Gairdnera, protože podezírala manžela, že jí usiluje o život.
Edward, který byl výborný herec, však svedl manželčinu hysterii na to, že je opilá.
Za svou dcerou přijela paní Taylorová, aby se o ni postarala. Edward se bál, že mu tchýně překazí plány, a proto se rozhodl odstranit ji. Musel jednat rychle, protože ho také tchýně přistihla se služkou.
Nakonec jí přimíchal jed do uklidňujícího roztoku, který užívala.
Doktor Paterson, pro kterého Edward poslal, umírající ženu vyšetřil, ale nemohl pro ni už nic udělat. Všiml si nemocné doktorovy manželky a zdálo se mu, že na ní pozoruje příznaky otravy. Bál se ale vznést obvinění vůči Pritchardovi, protože kdyby se nepotvrdilo, přišel by o pověst i pacienty. Paní Taylorová zemřela a Paterson odmítl vystavit úmrtní list...
Stav Mary-Jane se prudce zhoršil a ani příchod doktora Patersona jí už nemohl pomoci – zemřela.
Edward hrál výborně roli truchlícího a zdrceného manžela. Zdálo se, že mu jeho čin beztrestně projde. Po návratu z pohřbu byl ale zatčen pro podezření z vraždy své ženy. Udal ho anonymní dopis, jehož autorem byl zřejmě doktor Paterson.
Edward Pritchard byl vzat do vazby, ale zachovával naprostý klid a tvrdil, že je nevinný. Proces začal 4. července a vzbudil velký zájem veřejnosti. Doktor se snažil svalit vinu na svou milenku Mary M'Leodovou, ale nakonec byl obviněn ze dvou vražd.
Ve vězení nakonec sepsal přiznání, v němž se doznal ke svým činům. Dvacátého osmého července 1865 byl Edward Pritchard veřejně oběšen. Nedal na sobě znát nejmenší vzrušení a i v okamžiku své popravy působil jako hezký, elegantní gentleman.

HLAVNÍ POSTAVA:

Edward Pritchard - pohledný a příjemný muž, který se umí skvěle přetvařovat a dokáže získávat lidi na svou stranu. Má ovšem ve zvyku lhát a vyprávět o sobě úžasné příběhy, kterým nikdo nemůže uvěřit. Edward tudíž působí směšně - jako hlupák. Bohužel svým lžím hluboce věří a pokládá je za pravdivé.
Považuje sám sebe za výjimečného, bezchybného člověka. Důvodem, proč zabil svou manželku a milenku bylo pravděpodobně to, že zpochybnily dokonalou představu, kterou o sobě měl.


HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autorka zachytila životní příběhy tří největších travičů všech dob a v úvodu knihy si klade otázku, co měly tyto tři osoby, které vyrostly v odlišných érách i rodinných a sociálních podmínkách, společného a zda je společnost vina tím, že se z nich stali vrazi.
Odpověď zní, že společnou vlastností Cesara, Marie a Edwarda byl egoismus a neschopnost lásky a vcítění se do druhého. Tyto tři osoby doopravdy milovaly jen a pouze sebe. Dá se říci, že rodinné prostředí je nemohlo negativně ovlivnit. Vražedný potenciál si nesly v sobě a zcela jistě by vraždily i tehdy, pokud by žily v jiné době, kdyby jim to přineslo prospěch. Proto vina nespadá na společnost, ale na vrahy samotné!

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Jean Plaidyová je vynikající autorka – jedna z mých oblíbených – a ani její kniha "Tři číše jedu" mě nezklamala. Životní osudy tří historických postav proslulých travičstvím jsou velice zajímavé a poučné. Kniha je velmi čtivá, přestože jednotlivé příběhy nejsou psané formou románu, ale spíše vědecké studie – obsahují autorčiny komentáře a názory.
Od Jean Plaidy jsem četl dvoudílný román pojednávající o Lucrezii Borgie a Lucrezia byla popisována jako laskavá a hodná žena. Autorka v něm její milostný poměr s Cesarem dementovala. Proto mě překvapilo, že v této knize stejná autorka tvrdí, že Lucrezie se svým bratrem byli milenci. Asi je pravděpodobné, že jako románovou hrdinku spisovatelka Lucrezii lehce zidealizovala, a ve vědecké studii napsala pravdu...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Kosan, 04.12.2005

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Římská madona Lucrezia Borgia
-Tři číše jedu
-Záhadná Lucrezia Borgia
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k výpisku
Jean Plaidyová - Tři číše jedu







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­