ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Plaidyová Jean (*01.09.1906 - †18.01.1993)

­­­­

Římská madona Lucrezia Borgia


DOBA A MÍSTO DĚJE:

Konec 15. a začátek 16. století, Itálie

DĚJ:

Příběh začíná na hradě Subiaco, kde se chystá k porodu Vanozza Cattaneiová, milenka kardinála Rodriga Borgii. Porodila mu už tři děti - nejstarší z nich, Pedro Luis, byl již na výchově u španělského dvora, zbylí dva synové se jmenovali Cesar a Juan. Jejich otec Rodrigo, který se chtěl stát papežem a toužil po sjednocené Itálii, v níž by vládli Borgiové, byl na hradě také.
Vanozze se narodila krásná holčička, kterou pojmenovali Lucrezia.

Vanozza bydlela v Římě na náměstí Pizzo di Merlo. Pár dní po porodu se vrátila do svého domu. Asi po půl roce za ní přišel Rodrigo s tím, že pro ni našel ženicha, aby neutrpěla její pověst. Hlavním důvodem bylo ale to, aby se neříkalo, že kardinál má děti se "svobodnou kurtizánou". Jejím manželem se tedy stal Giorgio della Croce.
Lucrezia rostla a protože byla krásná, milá a hodná, měli ji všichni v domě rádi. Juan a Cesare na sebe žárlili a bojovali o její přízeň. Když byly Lucrézii dva roky, porodila Vanozza další dítě - syna Jofrého. Nebyla si jistá, zda je jeho otcem Rodrigo, nebo Giorgio. Rodrigovi proto nic neřekla a on dítě přijal za své. Za další dva roky zemřel papež Sixtus IV. a volil se nový. Rodrigo o místo usiloval, ale nezvolili ho.
Vanozze se narodil další syn, Ottavian, ale toho už Rodrigo nepřijal. Tento chlapec byl kvůli tomu odstrkovaný, ale Lucrezia ho měla ráda a starala se o něj.
Novým papežem se stal Innocenc VIII. a dal se přesvědčit k rozpoutání války proti Neapoli. Tyto boje trvaly asi dva roky. Potom se rozšířil mor a následkem toho zemřel nejprve Giorgio a pak Ottavian. V té době Cesare Lucrezii řekl, že jejich skutečným otcem je Rodrigo. Lucrezia si do té doby myslela, že je to jen hodný strýček, který je chodí navštěvovat...
Rodrigo své ovdovělé milence vybral nového manžela - Carla Canala - tajemníka kardinála Gonzagy.
Juan měl odjet do Španělska, kde by se připojil ke svému staršímu bratrovi. Cesare měl zůstat v Římě studovat církevní práva, aby pak mohl působit v církvi. To nesl velmi nelibě.

Lucrezia a Cesar byli dáni na výchovu k Adrianě z rodu Mila, inteligentní, ctižádostivé ženě, která byla spřízněná s Rodrigem a byla provdána za Lodovica z rodu Orsinů. Žila v domě na Monte Giordano, poblíž mostu St.Angelo. Její domácnost byla ve španělském stylu, tj. velmi nábožensky založená.
Hlavou Orsinů byl Virginio, velký italský voják. Začal Cesara učit a toho to zaujalo do té míry, že se chtěl stát vojákem. Po roce musel Cesar odjet na univerzitu do Perugie a Lucrezia u Adriany zůstala sama, ale bez Cesara se cítila mnohem volněji. Rodrigo chtěl, aby navštěvovala klášter v San Sisto, aby získala náboženské vzdělání. Sestry si ji velice oblíbily. Lucrezia ale též stále pobývala u Adriany, kde se věnovala například studiu jazyků.
Adrianě o tři roky později zemřel manžel. Rozhodla se oženit svého nemocného a šilhavého syna Orsina za krásnou, patnáctiletou Giuliu Farnes. Giulia se s desetiletou Lucrezií rychle spřátelila. Giulia byla volnomyšlenkářská, užívala si života, ale před Adrianou se chovala "vzorně". Jednou Lucrezii přijel navštívit Rodrigo (v té době mu bylo 58 let) a seznámil se s Giuliou. Zamiloval se do ní a stali se milenci. Adriana jejich vztah podporovala, protože chtěla, aby Giulia svým vztahem s kardinálem získala pro rod Orsinů co nejvíc. Zanedlouho se konala svatba Giulie a Orsina.
Po smrti Lucreziina nejstaršího bratra Pedra Luise se jeho nástupcem stal Juan. Převzal i jeho titul vévody z Gandie.
Když bylo Lucrezii jedenáct, rozhodl se Rodrigo provdat ji za Juana de Centelles, vévodu z Val d'Ajora. Později ale tento sňatek zrušil a našel jí novou, výhodnější partii - Dona Gasparda d'Aversa, hraběte z Procidy. Ale ani tento sňatek se neuskutečnil.
V srpnu 1492 zemřel papež a opět se volil nový. Šedesátiletý Rodrigo se jím rozhodl stát. Itálie byla v té době rozdělena na malé státečky a vévodství a začaly první neshody. Proti sobě stál milánský regent Lodovico Sforza a neapolský král Ferrante Aragonský. Důvodem jejich sporu bylo, že skutečným dědicem Neapole byl Lodovicův synovec Gian Galeazzo. Gian se totiž oženil s neapolskou princeznou Izabelou Aragonskou, vnučkou Ferranta.
Neapoli a Milánu mimo to hrozilo obsazení Francouzi. O Neapol usiloval rod Anjou a o Milán rod Orleáns.
Oba státy si prosazovaly svého kandidáta na papeže a Rodrigo vyčkával a přemýšlel, jak to udělat, aby papežský stolec připadl jemu. Díky tomu, že kardinálům nasliboval, co pro ně udělá, když dostane jejich hlasy, byl ve čtvrtém kole jednomyslně zvolen a stal se papežem Alexandrem IV.

Papež Alexander plánoval, že se Juan vrátí ze Španělska a bude velet armádě. Cesara chtěl udělat arcibiskupem Valencie. Lucrezii daroval palác Santa Maria in Portico (v blízkosti baziliky sv. Petra), který byl spojen tajnou chodbou s Vatikánem, a tak mohl kdykoliv navštívit Giuliu nebo ona jeho. Později s ním Giulia otěhotněla a narodila se jí holčička Laura.
Lucrezii našel její otec nového ženicha, Giovanna Sforzu.

Do Říma se vrátil Cesare; čím dál víc na Juana žárlil a nechtěl být arcibiskupem.
V červnu toho roku do města přijel také šestadvacetiletý Sforza. Po završení manželství s Lucrézií měl dostat 31 000 dukátů.
Cesare Lucrezii velice miloval a těžce snášel, že si bere někoho jiného. Konala se slavná svatba, ale manželství mělo být zatím pouze formální. Na oslavách působil ženich lhostejně a tak s Lucrézií po celou dobu tančil jen Juan.

Oba bratři mezi sebou soupeřili o přízeň Lucrezie. Giovannimu se nelíbilo, že se s nimi tak často vídá. Vytkl jí to, ale bratři mu "poradili", aby se o to nestaral. Také chtěli oslabit vliv Giulie na Alexandra, protože se cítili ohroženi.
Alexander chtěl udržet dobré vztahy s Milánem a Neapolí, obzvlášť kvůli tomu, že Neapoli bylo nakloněno katolické Španělsko. Proto dohodl sňatek Jofrého (11) s nemanželskou dcerou Ferrantova syna Alfonsa, šestnáctiletou Sančou Aragonskou.
Juan se musel vrátit zpět do Španělska, kde si měl vzít Mariu Enrigues, sestřenici španělského krále. Vůbec se mu nechtělo odjet, místo toho si užíval s prostitutkami a mladými ženami, které měly před svatbou. Se svým společníkem, Turkem Džemou, také vymýšlel všelijaké podivné zábavy a orgie.
Giulia se bála ztráty svého vlivu u Alexandra, a proto ho s pomocí Lucrézie přesvědčila, aby už Juan odjel do Španělska. Papež s ním pro jistotu poslal dva muže, aby dohlédli na jeho správné chování. Juan odjel a v Barceloně se oženil s Mariou. Rozhodně se ale nechoval podle otcových příkazů a chodily na něj stížnosti. Nakonec ale přišla zpráva, že jeho manželka otěhotněla.
Cesar dělal všechno možné, aby ho otec propustil ze služby církvi, ale nic nepomohlo, papež ho chtěl udělat kardinálem. Kardinálem chtěl učinit i Giuliina bratra. U stávajících kardinálů to vyvolalo protesty, ale on je odmítl poslouchat a pro výstrahu uvěznil jednoho z nich - Asconia Sforzu. Giovanni se začal bát, protože jeho ochránce Asconio ztratil vliv. Utekl proto na své panství v Pesaru, kde vládl. Nakonec se ale do Říma vrátil a manželství s Lucrézií bylo naplněno.
Jofré odjel do Neapole, aby se tam oženil.

Francouzský král požadoval neapolský trůn. Ferrante Aragonský zemřel a místo něj nastoupil Alfonso. Uzavřel s papežem spojenectví, což Francii popudilo. Po Itálii se šířily zvěsti, že papež by měl být sesazen.

V květnu roku 1494 byl ve městě opět mor, a papež proto poslal Giuliu a Lucrézii z města pryč. Odjely tedy v čele se Sforzou na jeho panství v Pesaru. Tam se dívkám velmi líbilo, trávily čas pořádáním plesů a dalších společenských akcí.
Papeži se po nich brzy stýskalo a toužil je mít u sebe. Také se bál Giovanniho vlivu na Lucrézii, a proto mu svěřil jeden neapolský oddíl, aby se ujal jeho vedení. Giovanni byl nešťastný z toho, že byl odeslán k nepřátelům své rodiny, ale rozkazu se musel podrobit, protože nechtěl přijít o peníze, které dostával od Vatikánu.
Giuliin bratr Angelo smrtelně onemocněl a Giulia se ho proto rozhodla navštívit ve svém rodném městě Capodimonte. Její manžel Orsino zrovna pobýval v blízkém Bassanelu. Vadilo mu, že jeho žena je milenkou papeže a rozhodl se ji získat jen pro sebe. Vydal se za ní a Giulia mu nakonec podlehla. Když se to Alexander dozvěděl, zuřil.
Francouzské loďstvo zvítězilo nad Neapolí a francouzské armády dobývaly zemi. Vévodou z Milána byl prohlášen Lodovico a ten se rozhodl neklást Francouzům odpor. Alexander se jim však postavil a tímto krokem upevnil svou nejistou pozici.
Orsino raději odjel ke své vojenské jednotce a ponížená Giulia se rozhodla vrátit k papeži. Cestou ji přepadla francouzská armáda a za její dopravení do Říma požadovala po papeži výkupné. Ten jim zaplatil a sám jel Giulii naproti.
Do Říma přijel francouzský král Karel VIII. a jednal s papežem. Požadoval volný průchod územím podřízeným papeži. Alexander to slíbil, ale pod podmínkou, že Francouzi odejdou z Říma. Karel se k tomu zavázal, ale jako rukojmí si vzal Cesara a Džemu. Cesarovi se ale později podařilo uprchnout.
Alexander mezitím spolupracoval s Benátkami, Milánem, španělským králem a císařem Maxmiliánem. Karel se začal bát spiknutí, a proto opustil získanou Neapol a vydal se do Vatikánu, aby si s Alexandrem promluvil. Papež ale naschvál odjel do Perugie.
Alexander chtěl, aby za ním přijela Lucrézia, ale Giovanni, který se vrátil z Neapole, ji nechtěl pustit. Přesvědčilo ho až to, že mu papež zajistil místo v benátské armádě a vyplatil 4 000 dukátů.

Lucrézia se tedy vrátila domů. Alexander chtěl odstranit knížata, která se bez boje vzdala Francouzům. Velení armádě chtěl svěřit Juanovi.

Do Říma přijela Sanča Aragonská se svým manželem Jofrém. Svým nevázaným chováním při mši pobouřila papežský dvůr, ale papež se jí zastal. Lucrézia na ni žárlila, protože Sanča byla velice krásná a navíc se stala Cesarovou milenkou. Lucrézia proto poprosila papeže, aby mohla odjet do Pesara.

Do Říma přijel Juan, vévoda z Gandie.
Giovanni se vracel z Neapole do Pesara a byl nadšen, když doma objevil Lucrézii. Vypadalo to, že budou spolu šťastní, ale Sforza byl slaboch, léčil si na své ženě komplexy a vyčítal jí závislost na její rodině. Přesto byla Lucrézia odhodlaná s ním zůstat a ani přes otcovy prosby se nechtěla vrátit do Říma.
Juan byl jmenován vrchním velitelem armád a vedl vojenské tažení proti Orsinům. Sforza byl papežem požádán, aby se k tažení připojil, ale on to odmítl. Papež to "pochopil", a tak aspoň Giovanniho a Lucrézii vyzval, aby přijeli do Říma.
Juan vedl armádu a zpočátku měl úspěch, protože Orsinové se mu sami bez boje vzdávali. Pak ale přišel první nezdar. Na hradě Bracciano se shromáždili zbylí Orsinové pod vedením sestry Virginia Orsina, Bartolomey. Později jim na pomoc přišli i Francouzi. V následné bitvě byl Juan lehce zraněn, a tak armádu opustil a utekl do Říma. Sklidil za to posměch a Cesare měl z bratrova neúspěchu obrovskou radost. Papež nakonec s Orsinovými uzavřel mírovou smlouvu, v níž slíbil, že jim odprodá jejich hrady, které Juan ukořistil. Orsinové na oplátku požadovali propuštění Virginia Orsiniho, který byl uvězněn. Papež jim to slíbil, ale byl si vědom, že tento člověk je nebezpečný, a proto pověřil Cesara, aby ho nenápadně odstranil.
Juan si ze svého neúspěchu nic nedělal, spíš se zajímal o karneval, který se měl ve městě konat. Sanča a její dvě společnice se v maskách vypravily do města a přitom je sledoval Juan. Začal si se Sančou románek, aby bratra rozzlobil.
Když se Cesare o jejich vztahu dozvěděl, zuřil. Přišel za Sančou a začali se spolu prát. Díky tomu jeho vztah k ní značně ochladl.
S otcem plánovali odstranění Sforzy. Pozvali ho i s Lucrézií do Říma a chovali se k němu mile. Opět se konal karneval a Cesare Lucrézii seznámil s tím, že chce jejího manžela odstranit. Druhý den jí měl říci podrobnosti. Lucrézia přemýšlela, jak by svého muže varovala a přitom nezradila svou rodinu. Pozvala si proto Giacomina, manželova sluhu, a když za ní přišel Cesare, schovala sluhu za závěs a on zde vyslechl plán vraždy. Varoval svého pána a oba urychleně odjeli.

Když se o jejich útěku dozvěděl papež a Cesare, byli rozzlobení, ale nezbývalo jim nic jiného, než vymyslet nový způsob, jak manželství ukončit. Rozhodli se prohlásit, že svazek nebyl naplněn a že Giovanni je impotentní. Lucrézia nechtěla za žádnou cenu podepsat prohlášení, že je stále panna, ale rodina ji k tomu nakonec přesvědčila. Když se Sforza dozvěděl, co o něm chtějí prohlásit, byl vzteky bez sebe, ale nemohl v podstatě nic dělat.
Lucrézia byla nešťastná z toho, že musela lhát, a proto odešla do kláštera San Sisto, aby nalezla klid. Papež za ní poslal vojenskou jednotku, aby ji přivedla domů, ale Lucrézia to odmítla. Zůstala v klášteře, kde se jí zalíbilo. Alexander za ní posílal svého sluhu Pedra Caldese, který ji měl doručovat jeho dopisy a také ji nenásilně přesvědčit, aby odešla z kláštera a odjela s bratrem Juanem na nějaký čas do Španělska.
Pedro byl velmi pohledný, do Lucrézie se zamiloval, chodil za ní velmi často, příjemně si povídali a ani on jí nebyl lhostejný. Na Lucréziino přání jí papež poslal společnici, jednu ze svých milenek, mladou dívku Pontesileu. Ta si s Lucrézií dobře rozuměla a staly se přítelkyněmi.
V té době měl Juan novou milenku, jakousi dívku z Ferrary, která měla před svatbou. Aby dívka nepřišla o svou pověst, vždy když byla s Juanem na veřejnosti, musela být přestrojena za muže a kvůli tomu nosila černou masku.
Cesare předstíral, že se s bratrem usmířil. Šel za svou matkou a poprosil ji, aby uspořádala slavností večeři. Potom šel za jistou dívkou, která se měla v den oslavy převléci za Juanovou milenku - tedy do černé masky - a odlákat Juana na smluvené místo...
Konala se oslava, na níž se objevila "postava v černém" a vše proběhlo podle Cesarova plánu.
Druhý den byl Juan nezvěstný a papež ho dal hledat. Jeho mrtvé tělo našli o několik dní později v Tibeře. Papež byl ze synovy smrti zoufalý. Bylo mu jasné, že za Juanovu smrt může Cesare, ale uvědomil si, že ho nesmí zatratit, protože je důležitý pro jeho plány, a tak mu po čase odpustil.
Lucrézii zpráva o bratrově smrti velmi zasáhla. Pedro ji utěšoval a v té době se spolu sblížili. Asi tři měsíce po Juanově smrti řekla Lucrézia Pontesilee, že je těhotná. Zatím se to neodvažovala říci papeži, protože manželství se Sforzou nebylo ještě rozvedeno a ona musela prokázat, že je stále panna. Po dalších třech měsících jí chtěl papež najít nového ženicha, a proto musel urychlit ukončení manželství. Byla svoláno shromáždění velvyslanců a kardinálů a protože si Lucrézia oblékla bohatě zdobené šaty, nikdo nepoznal, že je těhotná. Díky jejímu nevinnému vzhledu všichni uvěřili, že je panna, a tak naštěstí nemusela podávat žádný důkaz.
Když byla v Římě, papež na ní poznal, že čeká dítě. Vyslechl jí a ona se mu ke všemu přiznala. Papež vypadal, že ji pochopil a poslal ji zpět do kláštera, aby se nestala zdrojem pomluv a mohla v tajnosti porodit.
Když se Cesare dozvěděl, kdo je otcem jejího dítěte, byl jako šílený a dokonce Pedra napadl.
Za pár měsíců nastal čas Lucréziina porodu. Narodil se jí krásný chlapec. Pontesilea šla pro Pedra, ale protože toho věděla příliš mnoha a mohla být pro papeže zdrojem problémů, dal ji zavraždit, stejně jako Pedra.
Když se Lucrézia po porodu probrala, byl u ní Alexander a Cesare, Řekli jí, co se stalo. Také jí sdělili, že jejího syna dají na výchovu cizí rodině a později ho papež adoptuje. Lucrézia byla nešťastná, ale opět nemohla nic dělat, proti rozhodnutím své rodiny byla bezmocná...

Lucrézii našli nového manžela, bratra Sanči Aragonské Alfonsa - vévodu z Bisceglie. Lucrézia, oblečená ve svatebních šatech, čekala na svého ženicha a přemýšlela, co se s ní stane dál...

HLAVNÍ POSTAVY:

Lucrezia - oslnivě krásná dívka se zlatými vlasy. Velmi dbá o svůj vzhled, zajímá se o módu a díky otci - papeži - žije v přepychu, ale přesto není rozmazlená ani povýšená, s ostatními lidmi dobře vychází a je oblíbená. Je velmi hodná, citlivá a pravdomluvná, ráda dělá ostatním radost. Bohužel je také velice závislá na své rodině. I když se jí to nelíbí, většinou udělá to, co po ní chtějí... V klášteře a u paní Adriany se jí dostalo vzdělání, takže je poměrně inteligentní, ale když jde o vztahy s její rodinou, chová se hrozně hloupě a naivně.
kardinál Rodrigo, později papež Alexander IV. - touží po moci a většinou dokáže získat přesně to, co chce. Jako papež se stane neomezeným vládcem Itálie a hledí především na prospěch svůj a své rodiny. Umí jednat s lidmi a dostane je tam, kam potřebuje.
Bez mrknutí oka odstraňuje nepřátele, ale nadevše miluje Lucrezii a své syny. Také má velkou zálibu v krásných ženách a ke svým milenkám dokáže být velice štědrý a laskavý.
Je pokrytecký, přetvařuje se a lže, jen aby dosáhl svého.
Cesare Borgia - Lucreziin žárlivý a agresivní bratr. Je velice krutý, často propadá záchvatům šílenství a vyžívá se v tom, že ubližuje druhým. Lucrezii miluje jakousi podivnou láskou a je to velice silný cit.
Odmítá se stát kardinálem, jak to po něm chce jeho otec.
Juan Borgia - Lucreziin bratr a papežův oblíbenější syn. Lehkovážný, nerad se podřizuje, vyžívá se v orgiích a sexuálních hrách. Je to neschopný a zbabělý vojevůdce, spoléhá na vliv a moc svého otce.
Giovanni Sforza - plachý, chladný, mrzutý vdovec, zpočátku vůči Lucrezii neprojevuje téměř žádný cit. Je poměrně ctižádostivý.
Giulia Farnes - krásná a veselá dívka volnějších mravů, užívá si života.
Sanča Aragonská - nádherná, vášnivá, svůdná a žádoucí žena. Dbá na krásu a umí svých půvabů využívat. Je trochu pokrytecká a touží po moci. Nedbá na konvence, dělá si, co chce a vůbec jí nezáleží na tom, co si o ní myslí druzí lide.
paní Adriana - inteligentní a ctižádostivá žena. Působí jako velice zbožná osoba, ale kvůli získání moci je ochotna občas na Boha zapomenout.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autorka nás zavádí do Itálie přelomu 15. a 16. století a velice realisticky a zasvěceně nás seznamuje s praktikami papeže Alexandra, zkaženou církví, všemožnými intrikami, travičstvím a boji o moc. Nejhlavnější je ale samozřejmě postava Lucrezie. Jean Plaidy na ni pohlíží jako na obyčejnou ženu, která byla ve své podstatě velice hodná a ke všem zločinům, které jsou s ní spojeny, ji přinutila její rodina.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Tato kniha se mi velice líbila. Jean Plaidy považuji za vynikající autorku, píše podle mě naprosto úžasné historické romány. Člověk má pocit, že se ocitá v době, o které čte. Domnívám se, že román je i z historického hlediska velice věrohodný.
"Římská madona Lucrezia Borgia" se mi četla velice dobře, myslím, že je to i díky překrásnému překladu Ivany Nuhlíčkové. Chvílemi děj připomíná pohádku, ale často je velice dramatický.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Kosan, 08.01.2006

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Římská madona Lucrezia Borgia
-Tři číše jedu
-Záhadná Lucrezia Borgia
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k výpisku
Jean Plaidyová - Římská madona Lucrezia Borgia







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­