ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Kašparů Jaroslav Max (*14.05.1950)

   
­­­­

Věroměr

Často nám chybí objektivní kritéria, jež by nám pomohla poznat, jak jsme na tom se svou vírou. Pronikavé a zároveň laskavé a vtipné postřehy, pomáhající ven z bludného kruhu křesťanského sebeuspokojení, jsou jádrem této knížky, která nám pomáhá oživit a uzdravit naši víru.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Matice cyrilometodějská roku 2013. Ilustroval Jan Heralecký. Počet stran: 72. ISBN: 978-80-7266-382-8.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů Ph.D., významný český autor duchovní literatury a psychiatr, se narodil 14. května 1950 v Žirovnici. Po dlouholeté službě trvalého jáhna byl vysvěcen jako katolický kněz byzantského ritu. Stal se držitelem českého rekordu v počtu vysokoškolských titulů, věnuje se umělému jazyku esperanto.

OBSAH:

Autor již v úvodu knihy polemizuje nad tím, jaké by to bylo, kdyby lidé měli k dispozici vynález jménem láskoměr. Jednalo by se o zařízení, které by se přikládalo ke člověku, aby byla měřitelná míra lásky - například zamilovaných, politiků k občanům, učitelé by měřili svým žákům lásku k učebním předmětům apod.

Stejně autor postrádá jakýsi věroměr či svatoměr, který by byl přikládán panem farářem u dveří kostela k lidem, pomocí něhož by zjišťoval míru víry či svatosti oveček křesťanského přesvědčení. Rovněž by jej autor používal ve zpovědnicích...
Autor poté dodává, že o velikosti víry se diskutuje, stejně jako se mluví o velikosti lásky nebo odvahy. U těchto diskusí však chybí objektivní kritéria, proto má na velikost víry každý svůj subjektivní pohled.
I z tohoto důvodu nese tato kniha název Věroměr, který určitá kritéria víry podává a ukazuje.

Hned v první kapitole si můžete pomocí testu určit, jak na tom se svou vírou jste a do které kategorie snad i spadáte.
Jsou to tedy "chodiči" - tito lidé jdou každou neděli s kloboukem nebo jinou sváteční proprietou do kostela a drží se co nejdále od oltáře; "chodiči" jsou ti, kteří sice chodí do kostela, ale buď jen na své místo nebo hned vedle; blíže k oltáři to jaksi nejde - žádné svátosti, dění ve farnosti je naprosto nezajímají...
Druhou skupinou jsou "plniči" - při vyhoření vztahu člověk X Ježíš nastupuje v platnost plnění náboženské povinnosti; jednou do roka ke svátosti smíření a svaté přijímání taktéž, neboť to jim ukládá jejich povinnost, více ani ťuk.
Skupina "jednoročáků" pochází od slov "jednou v roce na Vánoce."
Pak jsou zde "kůrovci", kteří neděli co neděli pozorují zasedací pořádek dole v kostele opřeni o okraj ochozu.
Pátou skupinou jsou "kolečkáři", kteří svůj kontakt s církví mají dvakrát v životě a jednou po smrti, a to vždy na kolečkách; nejprve je někdo z rodiny přiveze v kočárku ke křtu, následují kola automobilu a svatba k tomu; a nakonec jsou to kola pohřebního vozu...
Předposlední skupinou jsou "občasníci" - většinou jde o "věděcké" ateisty, kteří do kostela nechodí ze zásady a tuto zásadu jsou ochotni za jistých podmínek porušit, a to například při průtrži mračen venku a s otevřenými vraty kostela; spojují se s "kolečkáři", kteří je požádají o kmotrovství u křtu apod.
Poslední skupinou jsou lidé ve víře živí - je to skupina těch, kteří skutečně a poctivě jdou za Ježíšem; hledají Boží vůli a věří nejen v Boha, ale také Bohu.
Vyhodnocení testu naleznete na straně 15 této knihy.

Z ostatních kapitol vám přiblížím ještě kapitoly 3, 4, 6, 8, 11, 12 a 15:

V kapitole třetí, kterou autor nazval Překážky na startovacích drahách, se dozvídáme o tom, co nám o těchto drahách řekl sv. Pavel, i to, že křesťanský život je jako běh po závodní dráze.
Každý člověk má tedy na své životní dráze start a cíl a mezi nimi spoustu překážek. Představme si nyní pět běžců - křesťanů, kteří vše mají stejné. Start, cíl i překážku, kterou mají překonat = rokle.
První závodník vyběhne, dorazí na okraj jámy, otočí se a běží zpět ke startu. Tak to dělá znovu a znovu. Zdržují se tak na závodišti církve, běhají, ale na trati nepostupují - jedná se o náboženskou rutinu a formální stereotyp.
Druhý závodník na okraji rokle váhá a zvažuje, zda ten cíl vůbec stojí za to, rád by doběhl k něčemu duchovnímu, ale bez námahy. Místo otázky, proč hledají na okraji rokle, hledají raději odpovědi "proč ne". Hledají proto na trati útěk k jinému bohu, k jiné filosofii, rozcházejí se tak s původní cestou i cílem - běží cestou k okultismu.
Třetí se nám na okraji jámy zhroutí, nechce tam ani zpátky. Rozchází se s církví či farností - dostává tzv. duchovní infarkt.
Čtvrtý ze startu vůbec nevyběhne, to proto, že má na všechno výmluvu a také dost času.
Pátý je nejodvážnější - sestupuje dolů do rokle, nedbaje šrámů a únavy, ze všech svých sil se škrábe ze dna jámy a běží dál až do cíle = závodník, jenž svou živou vírou praktikuje křesťanský životní běh. Selhává, ale běží!

Kapitola 4 mne zaujala svým názvem: Zbožná spolužačka. Přibližuje vztah spolužačky Jarušky k víře a naopak vztah k víře samotného autora. Jaruška o sobě tvrdí, že je věřící a že chodí do kostela jednou ročně na Půlnoční, kdežto autor o nedělích, svátcích a někdy i ve všední dny. Spolužačka jej nazvala fanatikem, načež on opáčil, kolikrát ročně chodí její manžel domů? Když odpověděla, že každý den - autor jej rovněž nazývá fanatikem. A tak si Jaruška uvědomuje, že křesťanská víra je záležitost vztahu dvou bytostí, že to není jen sladký sentiment jedné zimní noci.

V šesté kapitole jsou stromy přirovnávány k naší víře. Jde zejména o kořeny, které strom vyživují, zavlažují a chrání před vývraty v bouři. Povrchnost je nebezpečná. Zkoumejme čas od času kořeny své víry a hledejme pro ně cestu k hlubokým životodárným pramenům = modlitba, evangelium, tradice církve a svátosti.

Kapitola osmá nám vypráví o lhostejnosti, o tom, že spíme-li blízko u železniční trati, zvykneme si. Zvykáme si tedy pomalu na to dobré a příjemné velmi rychle, na to negativní sice pomalu, ale jistě. Každý den se vraždí nenarozené děti a jejich tělíčka končí v kýblech na odpadky. Zvykli jsme si... Na televizních obrazovkách tečnou proudy krve a naše malé děti se nato dívají, zvykají si, ony i my. Vykradli souseda? Jsme vůči tomu už lhostejní, a možná mu to i přejeme. Steleme si prostě svoji postel blíž a blíže k tomu pomyslnému kolejišti. Každý den o pár centimetrů blíže ke kolejím a klidně si tam spíme. Zvykli jsme si. Prostě si tak zvykáme na abnormalitu. Dejte si proto pozor, abyste si nakonec neustlali na pražcích, přímo mezi kolejnicemi. A až nás jednou přejede nějaký vlak, bude to málokoho na tomto světě zajímat, všichni si už totiž zvykli...

V kapitole 11 se rodina malíře, jenž maluje náboženské motivy, vyjadřuje v jeho ateliéru dosti kriticky k jeho novému dílu, kde Ježíš klepe na dveře. Malý syn si správně všiml, že nemají kliku a tudíž není obraz hotový. Malíř mu odpovídá, že klika je zevnitř, a když tedy Ježíš klepe na dveře, záleží jen na člověku, zdali stiskne kliku uvnitř a Boží výzvě otevře.
Dále zde autor rozebírá ztrátu odvahy se otevřít zejména Božímu volání. K tomuto je ještě připojen krátký příběh ženy, jež na nemocničním lůžku odmítá operaci, která by zlepšila její zdravotní stav, odmítá s tím i kněze či jinou formu svátostí, protože nejsou mezi lidmi, byly by totiž souženy v soukromí, ne na očích všech.
V další kapitole se ocitáme na silnici, kde stopuje Duch Svatý. Řidiči, kteří se k němu přibližují, reagují takto: První jej vezme, ale jen proto, že by mohl skrze toto svezení mít v nebi protekci. Druhý řidič zastaví a upozorňuje spolujezdce, že jím nechce být za jízdy rušen ani rozptylován. Třetí Ducha Svatého přiměje alespoň k držení mapy, ale požádá jej, aby mapu pouze držel, protože způsob jízdy si bude určovat sám. Čtvrtý šofér zastaví a na své místo pustí Ducha Svatého, potom se posadí vedle něj a nechá se dovést do cíle.
V této kapitole jde o biřmování a přijetí darů Ducha Svatého. Neměli bychom tedy přistupovat k této třetí božské osobě jako první tři řidiči, kteří nepustili stopaře za volant.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi velmi líbila. Obdivuji autora, jak s nadsázkou a humorem dokáže popsat důležité okamžiky v životě křesťana a nebojí se jít do hloubky věci tím, že "tne do živého". Zbytek kapitol přenechávám zvídavému čtenáři a doporučuji si je pročíst. Myslím, že se ono probouzení "kostelních spáčů" a povzbuzení těch, kteří to s křesťanským životem myslí docela vážně, autorovi této knihy zcela povedlo.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Frankie12, 29.04.2018

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k výpisku
Jaroslav Max Kašparů - Věroměr







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­