Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Enšpígl, Ejlenšpigel nebo Ulenspiegel je postava, která je centrálním hrdinou většího množství krátkých vyprávění. V knize Třikrát rozprávky o jednom hrdinovi, ze které jsem čerpala, je jich 100 a jsou pojmenovány jako "historie" a jsou očíslovány. V názvu je vždy stručně nastíněn děj.

Vyprávění o Enšpíglovi pochází z německé knížky, která byla utvořena z rozprávek asi z 15. století. Zprvu byly šířené ústním podáním, později rukopisy a nakonec i tiskem. Těšily se velké oblibě, získaly si velkou čtenářské popularitu a šířily se i do jiných kultur a oblastí a pronikaly do všech národních literatur.
Poprvé je k tisku uspořádal ve Strassburgu roku 1515 brunšvický celní písař a významný německý literát (básník a kronikář ze severního Německa) Herman Bote (1450-1525). Tato kniha vyprávění byla do češtiny přeložena kolem roku 1550 z nezjištěného německého tisku a pak byla ještě mnohokrát s velkou oblibou opět tištěna. Zachovaly se jen bídné trosky, a to i z vydání ze 17. a 18. století. Nejzachovalejší je výtisk z 18. století, který je uschován v Pražské státní knihovně, ale chybí mu titulní list. Nedochovanost ale dokazuje velkou čtenářskou oblibu - knihy byly hojně čteny a byly doslova rozečteny na cáry.

Enšpígl je vychytralý šprýmař, který táhne rozličnými německými městy a tropí si žerty ze všech lidí všech stavů. Východiskem vyprávění o Enšpíglovi byly vandrovní cesty řemeslnických tovaryšů. To byl příznačný znak života raného novověku ve všech evropských zemích. Na cestách získávali tovaryši poznatky a zkušenosti nejen o řemesle, ale i o cizích zemích a městech. Enšpígl je tovaryšem mnoha řemesel, žádné neumí a prochází úplně všemi. Všechno řeší vždy po svém, takže z toho je vždy pěkný poprask. Enšpígl však neumí nic a přitom vše, je zlomyslný, jeho humor je velice nevybíravý. Je podobný i našemu Švejkovi tím, že často plní doslovně rozkazy, které dostane a z toho vyplývají humorné situace, např.: Jednou se nechal najmout jako pekařský tovaryš a zeptal se pekaře, co má péct a ten mu odpověděl, cituji: "Tys pekařský tovaryš a ptáš se, co máš péci? Co lidé pékávají? Sovy či mořské kočky?" Enšpígl tedy přes noc napekl pečivo ve tvaru sov a mořských koček. Pekař se tomu samozřejmě divil a vztekal se. Takových situací je mnoho. Na rozdíl od Švejka ale není dobrosrdečný, ale velmi zlomyslný a žerty používá i takové, jež člověku ublíží. Cituji: Když pak již čas k jídlu přijíti měl, přišla kuchařka, kteráž jednovoká byla, k ohni a špikovati kuřata chtěla, i uzřela, že toliko jedno kuře na rožně bylo. Dí k Ejlenšpiglovi: "Však těch kuřat dvé bylo, kde jest se dělo jedno?" Řekl jí Ejlenšpigl: "Paní, otevřete také své druhé oko a uhlídáte obé kuřat." A když kuchařku pro jedno oko štráfoval, rozhněvala se na něho a běževši k knězi řekla, kterak ten čistý pacholek jeho posmíval se jí s tím jedním okem, a když pohleděla, jak peče, že jedno kuře toliko nalezla."

Děj je jednoduchý, odpovídá myšlení obyčejných lidí z venkova i města. Humor je zde velmi jadrný, až nevybíravý, někdy až hrubý a vulgární. Stoprocentně je určena četbě oddechové, pro zábavu nejširších vrstev, zejména literárně nenáročných.

Prostředí je spíše městské, ale vždy německé a dokonce přesně udané. Děje s místem ale nijak nesouvisí, mohly by se odehrávat kdekoliv.

Objevují se i vulgární slova: prdel, nasral, usral, kurvy, hovno a slova hovorová, nářeční nebo zastaralá: oul, rathouz, rynk, jednovoká, ožral se, uprchnout, nětco, Zlítnouti, Marije.

Běžně se objevují velké nechutnosti. Často je to o tom, jak Enšpígl někam podstrčil své výkaly, nejčastěji někomu do postele. Častým tématem je také, jak někoho ošidil nebo okradl a pak se mu vysmíval. Není divu, že se to nábožensky založeným moralistům nelíbilo. Jde o satiru na cechy a mistry, na lidskou pomlouvačnost, pokleslou morálku, chamtivost, hrabivost, nestřídmost a také hloupost.

Charakteristika postavy je jen nepřímá, což se také podobá Švejkovi a podobným postavám, u nichž je důležité hlavně chování. Ejlenšpigl je zde popisován jako pěkné kvítko už odmalička. Byl prý dokonce třikrát pokřtěn: 1x svěcenou vodou, podruhé blátem a potřetí vodou. Už z toho údajně plyne jeho výjimečnost a předurčení k šprýmovině. Věnoval se opravdu lecčemu, z čeho vyplynul nějaký humor nebo lumpárna. Například chodil po provaze nataženém od domu k domu přes řeku. Byla z toho veliká sláva a on se tím pyšnil před mnoha lidmi. To rozzlobilo jeho matku, která ho potrestala přeříznutím provazu a on se zmáchal ve vodě a všichni se mu smáli. Aby se jim pomstil, nalákal je na představení, vybral od každého střevíc a vzal je zavázané na provázku nahoru. Tam je rozvázal a shodil dolů. Každý musel hledat ten svůj střevíc a všichni byli velmi naštvaní, dokonce se poprali.