Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 1994 (napsáno nejspíše v roce 1401, ale dílo mohlo vzniknout takřka kdykoliv mezi roky 1380-1415)

HRDINA:

Oráč to nemá v životě lehké. Tedy... život měl Oráč krásný, láskou přetékající a velice spokojený. Až do chvíle, kdy mu ta bestie, ta zrůda, ta ztělesněná proradnost paní Smrt sebrala... co sebrala... ukradla jeho jedniné šťestí! Jeho milovanou ženu!! Oráč si to ale nenechá líbit, a tak paní Smrt žaluje a vede s ní disputaci, aby jí dokázal, jaké zlo pro lidstvo je. Paní Smrt ale není včerejší a na každý Oráčův argument bravůrně odpovídá a ještě se sama táže Oráče. Oráč se snaží a argumentuje, především samou podstatou lásky, citů. Pro paní Smrt se tyto argumenty zdají příliš nízké, odpovídá hlavně logickými a faktickými argumenty... Oráč je většinou paní Smrtí odbit, ale to Oráče neodrazuje a furt a furt se se Smrtí hádá. Ve výsledku vše rozhodne Bůh. Vítězství patří paní Smrti, ale Oráč si zaslouží aspoň respekt. Nutno podotknout, že "Oráč" je pouze přezdívka pro nejspíše velice učeného a moudrého muže. S největší pravděpodobností se do Oráčovy postavy stylizoval sám Jan ze Žatce.

MOTIVY:

• Život a Smrt - odvěký protiklad, první lehounlinké náznaky humanismu na našem území
• Žánr disputace - celá kniha se v něm odvíjí
• Antika a další autority - hlavně Oráč v disputaci argumentuje Aristotelem, sofisty, Sokratem, římskými legendami, mnohdy bohužel chybně
• Pomoc - je možné, že Jan z Žatce psal Oráče pro svého přítele, jako útěchu po ztrátě milované ženy; vzhledem k tomu, že Jana postihlo totéž, tak je možné, že si chtěl i on sám ulevit nebo se podělit o zkušenosti s trápením

POROVNÁNÍ:

Dílo jednoznačně připomíná podobnou disputaci Tkadleček. Ne ne... ba naopak. Tkadleček připomíná Oráče. Je nejvíce pravděpodobné, že Tkadleček je napsán volně dle Oráče. I v samotném textu jsou přímo narážky na Oráče.

SYNTÉZA:

Dílo mě velice zaujalo. Jak svým pojetím, tak obsahem. Téma mi příjde velice aktuální, což je dáno nadčasovým tématem života a smrti. Musím vyzdvihnout velice vybroušený a umný styl Jana z Žatce, který musel být na svou dobu neobyčejně vzdělaný. Jak Smrt, tak Oráč mají své argumenty řečnicky a i obsahově velice propracované a místy zábavné a poučné.