Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato novela vyšla roku 1935 ("They shoot horses, don't they?" v anglickém originálu) a vycházela z autorových osobních zkušeností - roku 1932 se McCoy přestěhoval do Los Angeles a snažil se prorazit ve filmové branži, což se mu až tak úplně nepovedlo, ale na druhou stranu se Hollywood stal jeho velkým životním tématem a inspirací. Novela "Koně se přece střílejí" se nese právě v onom "hollywoodském" duchu - pojednává o zklamání, hořkosti, hledání životního štěstí a naplnění snů.
Přestože se o zfilmování tohoto slavného dílka pokoušel už ve třicátých letech Charlie Chaplin, dočkala se novela premiéry na stříbrném plátně až roku 1969 (tedy čtrnáct let po autorově smrti). Jako režisér se pod tento počin podepsal Sydney Pollack, v hlavních rolích se mimo jiné představila Jane Fonda.

DĚJ:

Hlavními hrdiny příběhu jsou Gloria Beattyová a Robert Syverten, dva mladí lidé, kteří obdivují svět filmových hvězd a jejich největším přáním je tam patřit. Seznámí se zcela náhodou, ale padnou si do oka a rozhodnou se, že se společně zúčastní tanečního maratónu, bizarní velkoměstské zábavy, mezi válkami oblíbené organizátory, diváky i účastníky. Hlavní výhra činí 1000 dolarů, Gloria s Robertem se ale zúčastní především proto, že jim soutěž zajišťuje stravu a nocleh. Na tanečním maratónu se seznamují s lidmi, kteří jsou jim velmi podobní, také vidí ve vítězství v soutěži východisko z tíživé sociální situace. Po několika dnech zjišťují, že nepřetržité tancování není žádná legrace - nohy bolí, tělo potřebuje spát, rivalita je veliká. Nicméně i přesto se Robert a Gloria statečně drží. Velmi si je oblíbí paní Laydenová, stálá divačka, která se na taneční maratón chodí denně dívat. Robert ale v průběhu soutěže zjišťuje, že Glorie je velmi zvláštní - je to zatrpklá pesimistka, která nenávidí celý svět, a jediné co chce, je zemřít. Paní Laydenová ho před ní varuje a nabízí mu, poté co soutěž skončí, stálou práci.
Proti tanečnímu maratónu ale vytrvale bojuje Liga pro veřejnou mravnost, a tak když jedné noci dojde v přilehlém baru k přestřelce a paní Laydenovou zabije zbloudilá kulka, musí být soutěž předčasně ukončena. Ještě ten večer se jde Robert s Glorií projít na čerstvý vzduch, přičemž mezi nimi dojde ke klíčovému rozhovoru o smyslu Gloriina života. Dívka nakonec vytáhne z kabelky malý revolver a požádá Roberta, aby ji zabil, protože pro ni na světě není místo. Robert, přesvědčen o pravdivosti jejích slov, ji skutečně zabíjí a je za to odsouzen k trestu smrti.

V novele je použito retrográdního stylu vyprávění, takže celý příběh začíná ve chvíli, kdy Robert sedí v soudní síni a čeká, až nad ním bude vyřknut ortel smrti. Co a jak se ve skutečnosti opravdu stalo, se dozvídáme až z Robertových myšlenek, když si ve chvíli, kdy čeká, jak bude znít rozsudek, přehrává celou událost od jeho prvního setkání s Glorií až po finální výstřel.

Ačkoliv se příběh odehrává na jednom místě a v poměrně krátkém čase, využil McCoy vybičované atmosféry soutěže k vykreslení mnohem obecnějších věcí - těžkého života v hospodářským propadem zmítané Americe, "továrny na sny" Hollywoodu, lidských snů, přání a tužeb, hledání štěstí a smyslu života. Velké zklamání z války a poměrů soudobé Ameriky zobrazila především Glorie, věčně pesimistická dívka bez iluzí, která už dávno ztratila i tu nejposlednější naději, že by mohla uspět. Gloriina nešťastná povaha se ale částečně přenáší i na Roberta, který ještě stále věří, a v nitru si hýčká svůj malý sen o tom, že jednoho dne natočí film o životě obyčejného člověka a dobude s ním celý filmový svět. Gloriin pesimismus ho ale nakazí natolik, že je nakonec ochoten uznat, že je mnohem lepší zemřít, než žít z drobečků, které jim zbídačený svět nabízí.

Zajímavé jistě je, že taneční maratón a vykreslení poměrů, jež na této soutěži vládnou, je určitým předobrazem dnešních reality show. Taneční páry naprosto ztrácejí svoje soukromí, jedí, odpočívají a baví se přímo před zraky diváků. Ziskuchtiví pořadatelé to ale dotáhnou mnohem dál - každý večer se konají takzvané derby, což je v podstatě závod v běhu, který spousta vyčerpaných soutěžících není s to vydržet, dále je dokonce podplacen jeden taneční pár a uspořádána veřejná svatba. A čím více takovýchto atrakcí organizátoři vymýšlejí, tím více přichází diváků, kteří prahnou po frenetické zábavě - těší je pronikat do nejintimnějšího lidského soukromí, těší je vidět, jak lidé omdlévají na tanečním parketu vyčerpáním a jak teče krev.

Název novely "Koně se přece střílejí" je vysvětlen až na samém konci příběhu. Ve chvíli, kdy Robert drží v ruce revolver a míří na Glorii, si vzpomene na situaci, kterou prožil jako dítě - jeho dědeček vlastnil kobylu Nellie, kterou měl Robert velmi rád. Jednou si ale Nellie při pracích na poli zlomila nohu a dědeček ji musel zastřelit. Robert ho v tu chvíli nenáviděl, ale později jeho čin pochopil - Nellie byla mrzák, a tím pádem už nebyla nikomu k užitku. Dědeček ji zastřelil, aby se netrápila. A ve stejné situaci se Robert ocitl tu noc s Glorií Pochopil, že Glorie je podobný společenský "mrzák" jako zraněný kůň a prokázal jí stejnou službu jako před lety jeho dědeček nešťastnému zvířeti.

CITÁT Z KNIHY:

"Já už jsem tak jako tak vyřízená. Myslím si o tomhle světě, že je to všivárna, a já jsem vyřízená. Mně bude líp, až budu po smrti, a všem ostatním taky. Zničím a zmařím všechno, nač sáhnu. Sám jsi to řekl."
"Kdy jsem něco takového řekl?"
"Před chvilkou. Řek jsi, že než jsi mě poznal, nikdy tě ani nenapadlo, že by třeba taky moh zkrachnout... Jo, jenže to není má vina. Jednou jsem se chtěla zabít, ale nedokázala jsem to, a pak už jsem nikdy nenašla odvahu zkusit to znova...Chceš udělat světu jednu malou službu?..." zeptala se...
Gloria se přehrabovala v kabelce. Když vytáhla ruku, držela v ní malý revolver.
"Tumáš -" řekla a podávala mi ho.

ZÁVĚR:

Tato novela bývá velmi často řazena ke stylu americké drsné školy a je syrovým obrazem americké reality mezi válkami. Velmi dobře se četlo, nelze než doporučit.

Čtenářský deník

-

Koně se přece střílejí, Koně se přece střílejí (2)

Čítanka

-

Koně se přece střílejí