Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Felix Háj = pseudonym spisovatelky Marie Černé, provdané Wagnerové

Kniha je uvedena Kájovým prvním dnem školy. Kája, chlapec, který žije s rodiči v hájovně na samotě u vesničky Lážov (= Mníšek pod Brdy = rodné město autorky; autorka jej v díle přejmenovala na Lážov), musí jít do školy. První den ve škole stráví ovšem jen chvilku, protože potom hned utíká domů, kde má spoustu "práce". Vždyť co by si bez něj jeho les počal. A co teprve maminka, tatínek a pes Péťa. Rodiče však z jeho útěku ze školy zrovna dvakrát nadšení nejsou. A tak i Kája, chlapec čisté duše a divokého srdce, se musí naučit, že chodit do školy je prostě nutnost. Celý první díl nás provádí Kájovým prvním školním rokem, jeho výřečností, ale také jeho dobrotou a jasným pohledem na svět. Jeho maminka je zde popsána jako milá, hodná a krásná paní s andělským pohledem. A pro Káju taky jeho maminka andělem skutečně je. Tatínek zde vystupuje spíše jako přísnější pán, který musí Káju někdy srovnat. Lesních dcera Zdeňka se stane Kájovi dobrou kamarádkou a on se snaží z ní udělat kluka. Protože s holkami přeci není žádná sranda. Když některé spolužačce hodí Kája myš, housenku nebo brouka za triko, místo aby se zasmála, začne pištět. A to pro Káju není! V průběhu celé knihy se Kája díky své prostořekosti dostane do spousty svízelných situací, ale vždy se z nich dokáže i vymotat. Potom co Zdeňa prodělá spálu, je celá slabounká a rodiče se o ni bojí. Kája ji ovšem vyléčit dokáže. Trocha pohybu na čerstvém vzduchu, pořádnou sklenku mléka a Zdeňa je po pár dnech už opět čiperná a dovádí s Kájou po lese. Další významnou osobou v Kájově životě je pan řídící. Ačkoliv Kája ze školy první den utekl a nadále si myslí, že sotva začne jaro, měla by se škola zrušit, má pana řídícího velice rád. A pan řídící našeho Káju taky. Když se ovšem Kája rozpovídá (což on umí), musí ho zkrotit. Ve škole má Kája nejraději náboženství. Když jim pan farář káže, Kája z něho nespustí oči a hltá každičké jeho slovo. Později mu také pan farář dovolí i ministrantovat, na což je Kája velmi pyšný a ve Zdeniných očích ještě více stoupne. Nesmím ani zapomenout zmínit paní řídící, ke které si prostořeký Kája často chodí pro rady. Ta má milého Káju moc ráda a nedá na něj dopustit. I když na konci knihy se Kája ještě stále neodnaučil říkat místo pozdravu "Pěkně vítám, děkuji pěkně a posaďte se u nás", na jeho vysvědčení jsou od shora až dolů samé jedničky a Kája si může jít naplno užívat dlouhých prázdnin.

Tato kniha nám zobrazuje poněkud sentimentálně to, jak malý chlapec na vesnici prožívá svůj nástup a pobyt ve škole. Celou knihou nás provází spousta ponaučení a je zde kladen velký důraz na Boha. Myslím si, že v dnešní době už děti tenhle svět poněkud míjí a nejsem si jistá, zda by je tato kniha oslovila. I když na druhou stranu, takový malý "útěk" z reálného života do života malého a nezkaženého Káji, nemůže nikomu ublížit.

CITÁT Z KNIHY:

"Jak se jmenuješ?"
"Prosím, Kája Mařík. Já jsem jen hajnech..."
Vtom se podíval na pana řídícího a viděl, že mu pořád naznačuje rukou, aby si už sedl. A proto řekl: "Prosím, pane řídící, hned si sednu, jen co to dopovím. Já jsem jen hajnejch, ale naše maminka umí moc dobré rozpíčky. Pánovic vaří také krémové trubičky. Ty jsou moc dobré, ty jdou rovnou do ledvin."
Pan inspektor se hlasitě rozesmál, ale pan řídící jen trnul hrůzou, co mu ještě Kája napovídá.
"A já ji dnes bacil. Bacil jsem ji kamenem a už bylo po ní. Pan řídící řekl, že jsou to hlouposti, a zatím to byla mladá zmije. Já vám ji, vzácný pane, ukážu, ano?"