Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Amélie Nothombová se narodila v Japonsku jako dcera belgického velvyslance. Díky povolání otce pak většinu dětství strávila nejen v Japonsku, ale i jiných asijských zemích. Roku 1992 vydala první román Vrahova hygiena a hned dosáhla významného úspěchu. Za román Strach a chvění získala Velkou cenu Francouzské akademie.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Amélie - snaživá, pracovitá, cílevědomá, ochotná, ale její smůla je silnější než její snaha
Mori - její nadřízená, povýšená, nepřející, zlomyslná, nelíbí se jí, že by Amélie mohla být během pár měsíců povýšená na její úroveň, na kterou se ona sama vypracovávala několik let, a tak ji co nejvíce potupuje
pan Saitó - šéf Mori, ale chová k ní hluboký respekt, nevýrazný, chladný, ani on se k Amélii nechová mile
Haneda - prezident společnosti Jumimoto, laskavý, milý, vstřícný, spravedlivý

DĚJ:

Jak Nothombová sama uvádí, jedná se částečně o autobiografický příběh. Hrdinka se taky jmenuje Amélie a je to mladá dívka z Belgie, které se po letech učení japonštiny a ekonomie splnil sen, a byla přijata do velké japonské obchodní společnosti na jednoroční stáž. Její představy se ale hned po příjezdu zhroutí a ona zjišťuje, že i v dnešní zamerikanizované době se Japonsko, ale hlavně japonská mentalita, dosti liší od té evropské. Také pohled do jednání japonských firem je zcela odlišný. Autorka poukazuje na tradiční fakt, že pracovat pro firmu není jen výdělečná činnost, je to otázka cti. Všechno se v ní řídí jasnými, nejen pracovními, ale i etickými pravidly, která je nemožné porušit. A právě neznalost těchto jemných nuancí Amélii přivádí do nelogických situací, které by na evroamerickém pracovním trhu spíše znamenaly jasné kariérní postupy než osobní pohanu. Nezbytná cesta po žebříčku hierarchie zaměstnanců se ukáže být nad její síly. Přes všechnu snahu uplatnit se, když se iniciativně ujme rozvážení pošty či otáčení stránek nástěnných kalendářů v jednotlivých kancelářích, se stále potýká s nepochopením nadřízených. Hned první svěřený úkol nedokáže splnit, jelikož se účetnictví zcela vymyká jejím schopnostem. Až místo toaletářky vypadá být slibnou kariérou - jenomže i tady si Evropanka problémy buď vytváří, nebo je samoděk přivolává.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autorka ve svém krátkém díle ukazuje především na postavení japonské ženy ve společnosti a psychologii jednání ve přísné hierarchii japonského podniku. Žena v Japonsku v jakékoliv pozici je pouze jen žena, a její postavení vůči muži se nedá nijak mocensky definovat. Už od narození je vychovávána pouze k roli poslušné manželky a matky, která se musí smířit s tím, že lásku asi nikdy nepozná. Nesmí mít žádné touhy a přání. Proto když je nejhůře, může spáchat sebevraždu, která je na rozdíl od naší křesťanské tradice v Japonsku čestný a obdivný čin.