ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Solženicyn Alexandr Isajevič (*11.12.1918 - †03.08.2008)

   
­­­­

Jeden den Ivana Děnisoviče (2)

Novela odhaluje otřesné skutečnosti sovětských gulagů v 50. letech 20. století.
Autor zaznamenává klidným, nevzrušeným tónem jeden všední den člověka, vězněného za stalinské éry v sibiřském koncentračním táboře jen proto, že se za války dostal na několik hodin do německého zajetí.
Novela je považována za dosud nejotřesnější svědectví poměrů v Sovětském svazu v době stalinského kultu osobnosti. Závažnému ideovému obsahu je zcela rovnocenná i umělecká stránka novely: působivá analogie mezi náladou sibiřské krajiny a atmosférou tábora, přísný nesentimentální styl bez expresivních výrazů maximálně umocňuje závažnost této výpovědi.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné povídky. Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2002 (2. vydání). Z ruského originálu Odin deň Ivana Děnisoviča přeložili Sergej Machonin a Anna Nováková. Počet stran: 310. ISBN: 80-200-0999-X.

OBSAH:

Dílo opravdu pojednává o jednom lednovém dni jistého Ivana Děnisoviče Šuchova. Je odsouzen za vlastizradu jako pracovník v táboře na 10 let.

Jeho dny začínají hodně brzy ráno a končí pozdě večer. Po celou dobu je v táboře neskutečná zima. Hned ráno se Šuchov vydává na marodku. Zde se hlásili nemocní už večer předem, aby ráno mohli nastoupit. Na marodce mohli pobývat pouze dva lidé. Šuchov si to ale rozmyslel a šel na snídani. Byl sám, bez party. Kdyby ho někdo uviděl samotného, šel by do korekce. Korekce je kamenitá místnost, kde byla zima pomalu větší než venku. Většina vězňů v korekci zemřela nebo těžce onemocněla. Do korekce mohl být vězeň odveden za jakékoli porušení předpisů.

Ke snídani, obědu i k večeři byl chléb s kaší. I do jídelny se chodívalo po partách. Vedoucímu party se říkalo parťák. Pro Šuchova a jeho partu to byl Ťurin. Bylo dovoleno i kouřit, ale málokdo měl co. Někteří vězni cigarety balili, ale ne zadarmo. A někteří vězni, kteří dostávali balíčky, dokonce ostatním nechávali nedopalky. Balíčky posílali příbuzní vězňů. Šuchov řekl své ženě, aby mu nic neposílala. Vždy čekal, jestli se někdo rozdělí. V balíčcích bývalo většinou jídlo.

Po snídani se šlo pracovat. Každá parta dělala na něčem jiném. Parta Ťurina dostala za úkol dodělat tepelnou elektrárnu.
Šuchov si vždy schovával svou zednickou lžíci, aby mu ji na další den někdo nesebral. Náčiní se muselo vracet.

Po signálu, který zazní během práce, se muselo na oběd. A po chlebu a kaši opět do práce. Šuchov dával na zeď maltu. Pak se šlo na večeři. Před každým jídlem se koná prohlídka. Vězni jsou vždy po pěticích a kárové je kontrolují.

Šuchov nikdy nic nepašoval, tak se nebál ani teď, ale pro jistotu se koukl do kapes - a v kapse na koleni našel malou čepel. Rozhodl se ji propašovat a povedlo se. Po večeři na pokojích ještě udělali dvakrát kontrolu a pak už konečně mohli jít vězni spát.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: De.eN, 18.02.2012

­­­­

Diskuse k výpisku
Alexandr Isajevič Solženicyn - Jeden den Ivana Děnisoviče (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)