ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Cibula Václav (*07.11.1925)

­­­­

Pražské pověsti

  • ukázka - vybraná pověst (1977, Orbis)
  • jedná se o obsáhlý soubor pražských pověstí, uspořádaný podle místa děje do 5 větších celků
  • Václav Cibula vychází z nejstarších záznamů, oprošťuje staré jádro pověsti od pozdějších příkras a nánosů a dává jim moderní poutavou podobu
  • jednotlivé oddíly shrnují pověsti o Vyšehradu, Starém Městě, Hradčanech, Malé Straně a Novém Městě; pověsti, tematicky spolu související, vytvářejí ještě v těchto oddílech jakési menší celky
  • v souboru jsou zastoupeny všechny druhy pověstí podle doby, prostředí a vzniku, ale také podle typu (pověst panovnická, kmenová a místní, až po erbovní, etiologickou a etymologickou)

Malá Strana

O Hladové zdi

Také o vrchu Petřínu se vyprávěl nejeden příběh. Jeden z nich vzpomíná, že kdysi za dávných dob býval na Petříně pohanský háj, pod jehož stromy se obětovalo bohům. Staré časy minuly, dávná obětiště byla zrušena a pohanský háj na Petříně byl vykácen. Zůstalo jen několik stromů, a z nich nejdéle odolával rozložitý dub, pod kterým stával obětní oltář. Právě v těch místech se začal lámat kámen, a stalo se, že za chladných podzimních dnů si tam skalníci rozdělali oheň, aby se ve studeném povětří trochu zahřáli. Avšak sotva vyšlehly první plameny, objevily se v dýmu i v ohni stěží zřetelné lidské postavy dávných předků a skalníci se tomu ohni začali klanět, ba i chléb do něho pokládali a do plamenů házeli drobné mince. Úřady tehdy přikázaly, aby byl oheň uhašen a starý dub poražen, avšak lidé zakládali oheň znovu a znovu a klaněli se mu po starém způsobu, až nakonec kníže Boleslav přikázal jámu s ohněm zasypat a proti ctitelům starých zvyklostí vyhlásil přísné tresty.
Nejznamenitější z petřínských pověstí je však příběh o tom, jak vznikla Hladová zeď. Za panování císaře a krále Karla IV. udeřila v české zemi veliká neúroda. A protože v patách za neúrodou přicházívá vždycky hlad, začaly se brzy plnit žaláře a vězení, neboť mnozí chudáci z hladu a nouze si opatřovali chléb krádeží. Zanedlouho se to dozvěděl sám císař, dal svolat své úředníky a soudce a zeptal se jich, zda si skutečně zaslouží trest každý, kdo krade jen proto, aby neumřel hladem.
Úředníci tehdy sborem prohlásili, že krádež je krádež a že zloděj musí být vždycky a za všech okolností potrestán, ať má pohnutky ke svému činu jakékoli; avšak našly se v tom zástupu i hlasy, které dodávaly, že je možná lépe krást než umřít hladem.
Císař a král se nad těmi slovy zamyslil a pak prohlásil: "Taková řeč se mi nezamlouvá. Lépe by bylo, kdyby chudáci ani netrpěli hladem, ani nekradli; a když nebudou mít hlad, nebudou ani krást. Odstraňme proto hlad a ubude krádeží i zlodějů."
Nedlouho poté se shromáždil na hradním nádvoří veliký zástup chudého lidu, a všichni krále prosili, aby jim pomohl z bídy. Král vyslechl stížnost i prosbu, pozval je na příští den a přikázal svým služebníkům, aby připravili na dřevěné stoly polévku i dostatek chleba. Když se tak stalo a všichni se najedli, pravil k nim král: "Připravil jsem vám dílo, které vás obživí, abyste nemuseli trpět nouzí. Jděte za mými úředníky, ti vás zavedou na místo, kde najdete všichni práci i obživu."
Úředníci pak odvedli celý veliký zástup na Petřínský vrch a tam oznámili, že císař přikázal vystavět dlouhou zeď, jež by začínala u hradčanských zdí nad Bruskou a táhla se podle Pohořelce a Strahova po vrchu Petřínu až k východu, kde by strmě spadala dolů k řece.
Dali se hned do práce: někteří lámali kámen, jiní míchali písek, vápno a maltu, ještě jiní přitesávali velké kamenné kvádry a kladli je do městské zdi; a uživili se všichni - zedníci i pískaři, skalníci i ostatní - po celé dva roky, dokud nebyla největší nouze z neúrody zažehnána. Za svou práci nebrali peníze, ale dostávali šaty, obuv a chléb pro sebe i své děti.
Císař sám se často chodil dívat, jak stavba pokračuje, a staral se, aby všichni měli dostatek a netrpěli nouzí. Říkalo se tehdy mezi lidem, že ta zubatá zeď bude stát na věčnou památku Otce vlasti, neboť se postaral, aby zuby chudáků měly do čeho kousat; a na upomínku hladu, od něhož je císař osvobodil, říkali od těch časů dlouhé zdi Hladová.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 19.10.2021

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Poslední výprava rytíře Rollanda (Hrdinské legendy staré Francie)
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k úryvku
Václav Cibula - Pražské pověsti







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­