Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Podle mého vkusu je nejplodnějším a nejpřirozenějším cvikem našeho ducha rozprávka. Zjišťuji, že rozprávět je pro mne činností v mém životě daleko nejlibější, a je to také důvod, proč bych přišel myslím raději o zrak, kdybych v tuto chvíli musil volit, než o sluch nebo řeč; Athéňané a později i Římané zvyk rozprávět chovali ve svých akademiích ve velké úctě. Za našich časů zůstávají mu do jisté míry věrni Italové, a je jim to k velkému prospěchu, jak je vidět, srovnáme-li naše rozumové výsledky s jejich. Studium knižní, toť pohyb skomíravý a chabý a nikterak nerozehřívá; naopak rozprávka zároveň přinese poučení i poskytne cvik. Rozprávíme-li s člověkem ducha mocného, jenž je i dravým zápasníkem, dotírá na mne zhurta, bodá zprava i zleva, jeho podněty rozněcují i moje. Ctižádost, touha po slávě, zápolení mě pobízejí a nutí, abych sebe překonával. Shoda je v rozprávce činitelem naprosto nudným.
Jako náš duch stykem s pronikavými a spořádanými duchy sílí, nelze ani vypovědět, jakou měrou upadá a zakrňuje ustavičným obcováním a pobýváním s duchy nízkými a chorobnými, je-li již něco takového naším údělem. Není nákazy, aby se tak šířila jako tato. Ze zkušenosti vím, zač toho přijde loket. Vedu spory a debaty rád, ale jen v úzkém kroužku a soukromě. Sloužit za podívanou mocným a honosivě vystavovat o závod svůj vtip a svůj tlach, to pokládám totiž u čestného člověka za řemeslo velmi neslušné.

***

Opilství se příčí spíše mému vkusu a mému tělesnému založení než mému přesvědčení. Krom toho, že se ve svých názorech dávám snadno vést autoritou stanovisek starověku, pokládám totiž ožralství sice za neřest zbabělou a pitomou, ale zato méně zlomyslnou a méně škodlivou, než jsou neřesti ostatní, které téměr všechny poškozuje přímo veřejný prospěch společnosti. A jestliže už si, jak se má za to, nemůžeme dopřát rozkoše, aby nás to něco nestálo, myslím, že tato neřest nepřijde tak draho našemu svědomí jako ty druhé. A mimoto není těžké si ji opatřit, je k ní snadná příležitost, což také stojí za úvahu.

***

Příroda mateřsky pečovala, aby činy, které nám k naší záchově předepsala, byly pro nás také spojeny s rozkoší, a vyzývá nás k nim tedy nejenom rozumem, ale i zálibou: je nespravedlivé její předpisy porušovat.
Když vidím, jak se Caesar i Alexandr v nejprudším letu svých velkých podniků zcela klidně těší z přirozených, a tudíž i nutných a spravedlivých radostí, nejenom že neříkám, že své duši popřávají oddechu, nýbrž naopak tvrdím, že ji otužují, neboť silou mocné vůle podřizují své násilné podnikání a pracné přemýšlení zvyklostem pravidelného života. Nazval bych je dokonce moudrými, kdyby byli došli k názoru, že právě v tom záleží činnost normální a že na jejich veliká díla dlužno hledět jako na výjimku. Jsme notní pošetilci: "Prožil svůj život v zahálce," říkáme. Anebo: "Dnes jsem neudělal nic." - Cože? Copak jste nežil? To je přece netoliko prazákladní, ale i nejznamenitější ze všech vašich zaměstnání. - "Kdyby mi byli dali možnost konat významné věci, byl bych ukázal, co dokážu."