Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Muži se teď mezi sebou mumlavě domlouvali, ale už to neznělo hrozivě. Mladý důstojník řekl zcela jiným tónem, než jakým mluvil dosud: "Kdo je to, ten muž s čapkou?"
Jeho bratr okamžitě zasáhl: "Na tom nezáleží. Teď ne." Natáhl ruku, vzal mě za bradu a pozvedl mou tvář. "Říkáš, že se jmenuješ Myrddin. Odkud jsi?"
"Z Walesu, pane."
"Ach, ty jsi tedy ten chlapec, kterého přivezli z Mariduna?"
"Ano. Ty o mě víš? Ach!" Otupělý zimou a ohromen, učinil jsem objev, který jsem měl udělal už dávno. Mé tělo se začalo chvět jako nervózní poník jednak zimou a jednak podivným pocitem - zčásti to bylo vzrušení, zčásti strach. "Ty jsi určitě hrabě Ambrosius osobně."
Neobtěžoval se odpovědět. "Kolik je ti let?"
"Dvanáct, pane."
"A kdo jsi, Myrddine, že mi nabízíš své služby? Co mi můžeš nabídnout, abych s tebou hned tady na místě neskoncoval a neposlal tyto pány rychle do tepla?"
"Kdo jsem, na tom nesejde, pane. Jsem vnukem krále Jižního Walesu, ale ten je mrtev. Nyní je králem můj strýc Camlach, ale to mi také nepomůže, přeje si mou smrt. A tak ti nemohu posloužit ani jako rukojmí. Nejde o to, kdo jsem, ale jaký jsem. Mám ti co nabídnout, pane. Uvidíš, necháš-li mě do rána žít."