Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Dva," odpověděl Yossarian.
"A kolik jich vidíte teď?" zeptal se doktor a ukázal dva prsty.
"Dva, "řekl Yossarian.
"A kolik teď?" ptal se lékař a neukázal žádný.
"Dva," pravil Yossarian.
Lékařova tvář se svraštila úsměvem. "Namouduši, ten mladík nelže, radoval se celý šťastný. "On opravdu vidí všechno dvakrát!"
Položili Yossariana na vozíček a odvezli ho do pokoje, kde ležel ten první voják, který viděl všechno dvakrát, a na každého, kdo byl s Yossarianem na oddělení, uvalili novou čtrnáctidenní karanténu.
"Vidím všechno dvakrát!" volal voják, který viděl všechno dvakrát, když k němu Yossariana přivezli.
"Vidím všechno dvakrát!" odpovídal mu Yossarian stejně hlasitým voláním a spiklenecky na něj mrkl.
"Ty zdi! Ty zdi!" volal ten druhý voják. "Šoupněte je zpátky!"
Jeden z lékařů se opřel o zeď a dělal, že ji tlačí zpátky.
"Stačí?"
Voják, který viděl všechno dvakrát, chabě přikývl a sklesl zpátky na polštář. Yossarian rovněž chabě přikývl a prohlížel si svého talentovaného kolegu s hlubokou úctou a obdivem. Uvědomoval si, že tu s ním leří mistr. Určitě bude stát za to, onoho nadaného spolupacienta studovat a snažit seho napodobit. V průběhu noci však talentovaný spolupacient zemřel a Yossarian došel k názoru, že každé napodobování má své meze.
"Vidím všechno jednou!" zaječel bez okolků.

Čtenářský deník

-

Hlava XXII, Hlava XXII (2)