Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jejich vlak dohoříval kdesi před Nižně Udinskem, kde byli povstalci zaskočeni, a oni šli oblepeni lednovým sněhem a mrazem, dnem i nocí, odhazujíce kus po kuse vše, co by jim bylo na obtíž. Podivné a nesmyslné věci uchvátili v hodině úprku, kdosi si nesl pískovcový brus, který byl dlouho schraňoval pro svou tesařinu, Bidlo měl v náručí veliký balík, který byl asi složen ze samých látek.
Ale přišel-li den, kdy i brus byl odvržen a skutálel se do příkopu, kde padl na jakéhosi mrtvého, Bidlovo břímě bylo neseno statečně a trpělivě, a nemohl-li sám, všichni mu ochotně pomáhali. Od rána do večera prošlo všema rukama a ke všem hrudím bylo přivinuto, jako kdyby to byl chléb, který je má v hodině hladu obživit, jako kdyby to bylo poslední střelivo, keré je má zaštítit.
Tak došli až k vesnici, kde bylo možno stanouti a odpočívat a stráviti noc pod střechami teplých chalup ve spánku a v bezpečí.
Tehdy Bidlo na širokém mužickém stole rozvinul první obal, který tvořil vojenský plášť, potom druhý, který byl z chlupatého kožichu, potom třetí, veliký jako deka a potom konečně čtvrtý, z něhož se vymotal (jako z kukly motýl, jako z poupěte květ) malý, růžový a modrooký chlapeček. A tehdy zapomněli na vše, co je sužovalo, a závodili v kejklích i něžných veselostech, aby se dítě radovalo a usmívalo se na ně znovu a znovu.