Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázky
• Album Božskej klid (1980-1985) je sestaveno z písní vyjadřujících atmosféru první poloviny osmdesátých let 20. století.
• Jan Burian je písničkář, spisovatel a hudební skladatel

Božskej klid

Vím že je spousta malejch věcí
Pro který stojí za to žít
Hovězí filé dvě tři deci
Solidní plat a božskej klid

Člověk se někdy třeba těší
Z toho že venku neleje
Někde se střílí vraždí věší
A tady se nic neděje

Někde se plíží pachatelé
A podminujou koleje
Někde se končí s kulkou v těle
A tady se nic neděje

Někde je zločin denním chlebem
Někde je hlad a kurděje
Někde by peklo bylo nebem
A tady se nic neděje

Takovej svět by nebyl pro mě
Já bych tam nikdy nemoh žít
Já musím vědět že mám v domě
Solidní plat a božskej klid

Tak když se vzbudím z rozčílení
A když mě něco vyleká
Říkám si vždycky to nic není
To jsou jen zprávy zdaleka

Patnáct kilo

Utratil jsem patnáct kilo
Včera večer v Bibitě
S děvčetem co u mě žilo
Přes půl roku na bytě

Tančili jsme v rytmu polky
Šeptali si při sklínce
Všechny holky z naší školky
Měly tam svý cizince

Samej těžkej alkoholik
Pár jich pod stůl upadlo
Zaplatil bych dvakrát tolik
Za to skvělý divadlo

Vrchní ale přišel na ně
Rozpálenej do ruda
Naklonil se k mojí dámě
A řek že jsem pobuda

Tak jsem s tváří gentlemana
Pravil ať se nefláká
Aby byla ňáká změna
Že si dáme panáka

Že mám peněz plnou tašku
Že jsem zkrátka slušnej host
Ať přinese celou flašku
Aby toho bylo dost

Když odkráčel řek jsem hrdě
Tomu svýmu děvčeti:
Člověk musí jednat tvrdě
Když se octne v podsvětí!

Jak mě potom z baru nesli
Do taxíku veksláci
Divili se: Dělník z Tesly
A tak hrozně utrácí?!

K čemu je mi patnáct kilo
Proč bych nemoh utrácet
Děvče se však rozčílilo
Zítra vstáváš do práce

Chtěli jsme jet do Bulharska
Tys to zvoral syčáku!
Zbývá nám jen jedna marska
A dvě flašky hořčáku!

Telefonní blues

Někdo mi volal o půl šestý
Bylo to jako v pohádce
Že jedna holka naneštěstí
Nepřišla včera do práce

Měla mý číslo v nočním stolku
Tak ji prej nejspíš dobře znám
Jenže já neznám žádnou holku
Já už jsem strašně dlouho sám

Hladí mě jenom závan větru
A hltám každou narážku
Jsem sám jak cestující v metru
Jak prázdná tuba od prášků

Jsem sám jak připínáček v botě
Jak čtvero ročních období
A tak se topím v nejistotě
Dřív než to ten hlas dopoví

Ten cizí hlas co v polospánku
Nalez mi drátem do ucha
Vrhnul se na mou slabou stránku
A pak řek: Pardon - porucha!