Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Nám už zbývá jenom jedno, Verunko, budeme svoji hned a potom odejdeme ze světa - tamhle je hluboká voda - tam nás už nikdo nerozloučí, a pobudem si spolu - jestli krátko či dlouho, to nám už pak bude jedno!"
Verunka hned řekla: "Sali, co tu říkáš, to já už jsem si v duchu dávno myslila a umínila: že bychom mohli umřít a bylo by po všem - jen mi přísahej, že to tak se mnou uděláš!"
"Jako by už tak stalo, z mých rukou tě už nikdo nedostane, jenom smrt!" zvolal Sali všecek bez sebe. Verunka si zhluboka oddechla a z očí jí vyhrkli slzy radosti...
"Počkat!" zvolal Sali, "tady je tvé svatební lůžko!"
Došli k polní cestě ode vsi k řece a tady byla přivázaná veliká loď vysoko naložená senem... "To bude výbava, kterou nám dají, plovoucí postýlka a peřina, jakou ještě žádná nevěsta neměla!"..."Podívej se, už se houpá a chce vyrazit."...
Když se blížila k městu, za mrazivého podzimního jitra, dvě bledé postavy, pevně k sobě přimknuté, sklouzly z té tmavé kupy dolů do studených vln.
Pramice za chvíli bez pohromy přirazila k mostu a tam se zastavila. Když později pod městem vylovili mrtvoly, bylo v novinách, že dva mladí lidé z chudičkých, zcela zbídačených rodin, které žily v nesmiřitelném nepřátelství, zvolili smrt ve vlnách, když spolu předtím chutě celé odpoledne tančili a veselili se kdesi na posvícení. Podle všeho je prý nutno spojovat tuto událost s lodí sena z onoho kraje, která bez plavců přistála v městě, a má se ta to, že mladí lidé loď odcizili, aby na ní prožili svou zoufalou a bohapustou svatební noc: opět příznak vzmáhajícího se znemravnění a zvlčilosti vášní.

Čtenářský deník

-

Zelený Jindřich