ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Fiallová Delia (*04.07.1924 - †29.06.2021)

   
­­­­

Esmeralda

José se právě vracel z projížďky na koni. Při pohledu na něho, jak hrdě sedí v sedle, vzpřímený a urostlý jako pravý muž, zmocnila se jí láska. Vyběhla na verandu, aby na něho počkala.
"Maminko, natrhal jsem je pro tebe," řekl a podával jí divoké orchideje.
"Děkuji ti, synu."
"Skvěle jsem si zajezdil. Je tu překrásná krajina. Jel jsem po kopcích a objevil jsem jeskyni. Cestou jsem někoho potkal."
"Kde?"
"Postřílel jsem nějaké křepelky, a když jsem je svazoval, dostal jsem se ke vstupu do jeskyně, kde je vodopád. Voda stéká po skalách do jakési podzemní řeky. Je to na hranici našeho panství. Tam jsem potkal tu dívku."
"Dívku?" překvapilo Blanku.
"Ano, velmi krásnou," odpověděl zasněně José Armando. "Jedla jahody. Vsadil bych se, že jsou z naší zahrady. Vyčetl jsem jí to a ona se rozzuřila a všechno mi řekla. Když jsem ji chytil, abych se ji zeptal na jméno, kousla mě jako zvíře."
"Cožpak je to možné?" divil se Rodolfo. "Řeknu to Dionisiovi, aby to vyšetřil."
"Ne, tatínku, ať to tak zůstane. Opravdu mě neporanila. Myslím, že tak reagovala asi ze strachu. A divně se na mě dívala. Všechno, co mi řekla, bylo nesmyslné. Jsem si jist, že ta dívka není normální."
"Kdo by to mohl být, Rodolfo?" ptala se Blanka starostlivě muže.
"Pravděpodobně je z nějaké rodiny v okolí. Ti ubožáci často vnikají na naše panství a kradou."
"Škoda, že je tak krásná," řekl zamyšleně José Armando a myslel přitom na Esmeraldu. "Je tak krásná, že si zasluhuje lepší osud."
Esmeralda tehdy poprvé zalitovala, že je slepá. Znepokojil ji hlas neznámého mládence. Vyrůstala ve světě stínu, ve kterém každá věc byla na svém místě, každý hlas měl své jméno, každý zvuk nebo vůně jí byly známé. Kdyby nevěděla, co to je, dotkla by se rukou, a tak by podle svého způsobu viděla. Ale ten mladík ji svým hlasem zneklidňoval. Když si vzpomněla na jeho hlas, pocítila zvláštní neklid v prsou. A nic na tomto světě, ba ani Dominžina zaklínání, jí nezabrání v tom, aby ho lépe poznala.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Ellen, 25.12.2005

­­­­

Diskuse k úryvku
Delia Fiallová - Esmeralda







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)