ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní (mluvnicky na sobě nezávislé; na počtu vět vedlejších nezáleží), přičemž věty jsou buď spojeny spojkami souřadícími, nebo jsou k sobě přiřazeny beze spojek.

Významové poměry mezi větami hlavními

1. souvětí slučovací (kopulativní)
   • věty prostě přiřazené, obsahy výpovědi jsou sobě rovné (A i B je pravda)
   • př. Setmělo se, zvedl se vítr, v dálce bylo slyšet hřmění.
   • a, i, ani, nebo, či
   • jednak-jednak, jak-tak, hned-hned
2. souvětí stupňovací (gradační)
   • obsah druhé věty je závažnější než obsah věty první (platí A, ale nadto platí B)
   • př. Nevěřili mu, ba pokládali ho za lháře.
   • ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i
   • nejen-ale, nejen-nýbrž i
3. souvětí odporovací (adverzativní)
   • obsah druhé věty popírá obsah věty první, je s ním v nesouladu nebo ho omezuje (B je v rozporu s A)
   • př. Květiny jsem sice neměl, ale koupil jsem pěkný dárek.
   • ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato
   • sice-ale
4. souvětí vylučovací (disjunktivní)
   • obsahy vět nemohou platit současně; platí kterákoliv, ale jen jedna z nich ⇒ vzájemně se vylučují (jestliže platí A, pak nemůže platit B a naopak)
   • př. Buď se uč, nebo mi pojď pomoci.
   • nebo, anebo
   • buď-buď, buď-nebo
5. souvětí důvodové (kauzální)
   • poměr mezi větami, z nichž druhá svým obsahem přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu věty první (B je důvodem k A)
   • př. Byla jsem zoufalá, neboť se mi nic nedařilo.
   • neboť, vždyť, totiž
6. souvětí důsledkové (konkluzívní)
   • poměr mezi větami, z nichž druhá obsahově vyplývá z první (B vyplývá z A)
   • př. Nic se mi nedařilo, a proto jsem byla zoufalá.
   • proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
7. souvětí vysvětlovací (explikativní)
   • druhá věta je vysvětlením věty první (A, tj. i B)
   • př. Ozvala se rána, to pytlák vystřelil na vysokou.
   • tj., a to, totiž, vždyť, však, to