Ani náhodou...
"Ani náhodou! Pche, to je prostě nemožný. Nemožný i pro někoho, jako jsi ty. Bylo to navržený tak, aby se tam nikdo nedostal. Dokonce ani ten, kdo to postavil. Ne nadarmo je tam ten drahokam už 400 let." Tregis byl rozrušený. Byl jedním ze dvou nejlepších zlodějů ve městě a moc dobře to věděl. Stejně jako to, že ten druhý teď stojí přímo naproti němu. Stojí proti němu a tvrdí, že ví, jak získat nejvzácnější drahokam v zemi. A kdyby se mu to povedlo, kdyby to vážně dokázal, stal by se jasně nejlepším a nejslavnějším zlodějem nejen ve městě, ale v celé říši. Rychle se ale uklidnil. Věděl, že neexistuje člověk, který by o Zenolitu a pastech kolem něj věděl víc než on sám.
"Jak to tedy hodláš provést? Je tam tolik pastí, že v celé Říši jich snad není víc," zajímal se dál. Od doby, co mu prozradil, co se chystá udělat, neřekl už Dawrik nic dalšího a jen se usmíval jako někdo, kdo už ví, že vyhrál. Tregise to překvapilo. Raději se tedy od druhého muže odvrátil a nalil si velký pohár medoviny. "Kéž by se jednalo jen o počet pastí, Tregisi. V tom by takový problém nebyl. Jsou tam ale hlavně takové, které jinde na světě nenajdeš. Unikátní. A opravdu dlouho mi trvalo, než jsem ke všem sedmi získal plány." Během řeči přitom vytáhl ze záhybů pláště tubus, který vypadal, jako by se měl každou chvilku rozpadnout, a opatrně vytáhl obsah na stůl. Bylo to sedm pergamenů, tak starých, že nebylo snadné rozeznat, co na nich stojí. Ale Tregis to věděl a o to víc ho to ohromilo. Sedm bájných pergamenů popisujících sedm unikátních pastí, jež střeží drahokam cennější, než jsou všechny doly na diamanty a zlato dohromady. Než si je však stačil důkladněji prohlédnout, schoval je Dawrik zpět a zvedl se k odchodu se slovy: "Za dva dny ti je klidně ukážu, Tregisi, ale to už ti asi stejně budou k ničemu."
Existovaly dva důvody, proč se pro Zenolit nevydal Tregis sám už dříve. První byl ten, že ačkoli věděl, že drahokam chrání sedm unikátních pastí, nikdy se mu nepodařilo sehnat jejich pravé plány. Druhým důvodem bylo to, že znal ještě osmou past. Past, ke které neexistovaly žádné plány a o které dokonce neexistovaly ani žádné dochované zprávy. On sám ji znal jen díky tomu, že ji vymyslel jeden z jeho předků a řekl o tom svému potomkovi. Touto cestou se to dostalo až k Tregisovi. A tak věděl, že poslední past, která chrání největší cennost Říše, jde zneškodnit jen obětováním života a potřeboval tudíž někoho, kdo by toho byl, třebaže ne vědomě, schopen.
A tak tam stál dál s pohárem medoviny i po Dawrikově odchodu, usmívaje se jako někdo, kdo už ví, že vyhrál...
Zdroj: ligy, 14. 09. 2008
Možnosti:  ,
|
