Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický
• název francouzského originálu: Le Vœu suprême

Ba, stár je tento svět, jak peklo skoro stár,
co věků zhynulo a člověk stále kvílí,
co touha láká nás a střebe naše síly
vždy horší, trpčejší nad nekonečný žár.

Zlem žití nadbytek a smrt je lepší dar,
ať ruce svázané se člověk v moře chýlí,
ať nebes před tváří zrak pevný upře k cíli,
ať železem je sklán, ať bleskem padne v zmar.

Ty, po němž lační zem, ó, jak mám tebe rád
ty žhoucí výrone všech reků, mučenníků,
v němž duše zkalí se ve smrti okamžiku.

Ó, krvi mystická, křte zářný, plný vnad,
kéž moh' bych zemdlený řvem podlé všednosti
tvým nachem opásán vplout v přístav věčnosti!

Poslední přání ve francouzském originálu (Le Vœu suprême)

Certes, ce monde est vieux, presque autant que l'enfer.
Bien des siècles sont morts depuis que l'homme pleure
Et qu'un âpre désir nous consume et nous leurre,
Plus ardent que le feu sans fin et plus amer.

Le mal est de trop vivre, et la mort est meilleure,
Soit que les poings liés on se jette à la mer,
Soit qu'en face du ciel, d'un oeil ferme, et sur l'heure,
Foudroyé dans sa force, on tombe sous le fer.

Toi, dont la vieille terre est avide, je t'aime,
Brûlante effusion du brave et du martyr,
Où l'âme se retrempe au moment de partir!

Ô sang mystérieux, ô splendide baptême,
Puissé-je, aux cris hideux du vulgaire hébété,
Entrer, ceint de ta pourpre, en mon éternité!