Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nicolas Boileau-Despréaux [boalo depreso] se narodil 1. listopadu roku 1636 v Paříži a zemřel 13. března roku 1711 také tam.

Byl básník a kritik. Studoval teologii a práva, ale po smrti svého otce, dosáhnuv jisté samostatnosti, zřekl se právnické dráhy a věnoval se literatuře.

Nicolas se těšil přízni Ludvíka XIV., který ho roku 1677 jmenoval vedle jeho přítele J.Racina svým historiografem a chránil proti osobním nepřátelům, jež si Nicolas svými satirami nadělal. Jak se ukázalo, Nicolasovo nadání bylo v tom, že byl básník realista, který reprodukoval, co viděl. Pracoval těžce a pomalu se svědomitou pílí, kterou povýšil na jeden z příkazů svého Umění básnického. Chvíle šťastné a pohotové vervy znal tenkrát, když mohl reagovat posměchem na to, co nacházel pošetilého v literatuře. Jeho vlastní múzou byla nenávist k "hloupé knize", literární satira. Byla mu současně formou literární kritiky. Vybízen, aby navrhl kladnou fólii své záporné kritiky, sestavil Nicolas z humanistických poetik svůj básnický zákoník, Umění básnické. Také tato báseň je prostoupena polemickými výpady proti odpůrcům známým již ze satir. Potírá je jménem program. zásad, které rozvíjí jako přímý opak jejich praxe, opíraje se zároveň o vynikající zjevy současné literatury. Nicolas míří přes hlavy svých protivníků na to, co se v zrcadle estetiky francouzského klasicismu musí jevit jako typické literární choroby.

Nicolas měl v době klasicismu ohlas i v jiných evropských zemích. Působil opožděně také u nás. Jungmann se ho dovolává ve Slovesnosti a jeho Umění básnické přeložil člen první novočeské básnické školy B.Tablic.