Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl to významný italský malíř, sochař a architekt. Vždycky tvrdil, že se nepokládá za básníka, ale celý život psal na okraje svých kreseb a různě použité papíry verše. Spousta se jich ztratila, mnoho jich sám spálil a uchovány zůstaly jen některé, většinou psané až po padesátce. V 15. století prchali mnozí řečtí učenci před Turky, kteří postupně obsazovali Byzantskou říši, do Evropy. Přinášeli s sebou tisíciletou tradici vzdělanosti. Díky nim začali přední učenci, zejména z Itálie, studovat texty starověkého světa, jež se našly v evropských knihovnách. Poučení z minulosti podnítilo nové přístupy ke všem oblastem poznání. Lidé si více vážili vzdělání a svých schopností. Malíři a architekti přestali být považováni za nadané řemeslníky, ale za umělce. Z italských měst vynikla především např. Florencie, která se v 15. stol. stala ohniskem renesance (znovuzrození). Ve Florencii se průkopníci renesance z části inspirovali uměním starého Říma. Díky Medicejštím, kteří nový styl podporovali, se ve Florencii soustřeďovali velicí umělci období renesance jako Leonardo da Vinci, Rafael, Michelangelo aj. Spolu s Leonardem da Vincim byl největší osobností renesance. Ve službách papeže Julia II. působil především ve Florencii, Boloni, Benátkách a Římě.

JEHO NEJZNÁMĚJŠÍ DÍLA:

David, Mojžíš, Pieta, Palestrina a Randaniny.
Dále je autorem několika náhrobků, např. Papeže Julia II. a Lorenza Giuliana Mediciho. Vynikal také jako freskař, kde proslul zejména výzdobou Sixtínské kaple ve Vatikáně. Jeho nejznámějším malířským dílem je Bitva u Castiny, která se nedochovala. Od roku 1546 byl hlavním architektem baziliky Sv. Petra. Michelangelo nebyl profesionálním básníkem. Jeho verše vznikaly v letech 1504-1563. Pokud psal o sobě, byl to většinou výčet toho, co se s ním dělo a na čem pracoval. O svých pocitech se nevyjadřoval. O Michelangelových básnických počátcích není známo nic bližšího, neví se toho mnoho ani o jeho vzdělání. Podle životopisu, který sepsal na základě vzpomínek sedmdesátiletého umělce jeho žák a přítel Asconio Condivi, chodil Michelangelo jako chlapec do školy k mistru Francescovi z Urbina, který ve Florencii vyučoval gramatiku, tedy i základy latiny.
Zde třeba hledat odpověď na otázku, proč je jazyk v Michelangelových lyrických básních a verších místy neuhlazený, drsný a lidový a proč je v jeho poezii tolik rozporností a myšlenkových protikladů. Například v této básni:

OD PLÁČE SLADKÉHO AŽ K MUKÁM SMÍCHU

Od pláče až k mukám smíchu,
z věčného míru v klid, jenž pryč se řítí
jsem pad: kde slovo pravdy oněmí ti,
jsou smysly pán tvůj v propadlém tom tichu.

Já nevím, z mého-li to srdce zraje
či z tváře tvé zlo, jež zatracuji
míň, jak mi vzrůstá - či tvé zraky dují
vně pochodní, jež uloupena z ráje?

Ne smrtelná je věc ta krása tvoje,
ji nebe božskou na zem nám sem dalo.
I zbývá srdci, aby dál jen plálo
a rovnat se ti chtělo bez úkoje.
Když nebe pro můj konec volí zbraně,
kdo, zhynul-li, směl vydat by tě haně?