Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Číslovky (numeralia) jsou slova „číselného významu“ ⇒ označují počet, pořadí apod. Podle významu rozeznáváme číslovky základní, řadové, druhové, násobné, podílné, a to buď určité, nebo neurčité.

1. Číslovky základní (kardinální) – vyjadřují počet (odpovídají na otázku kolik); jako jedna, dva, tři…, padesát…, sto…
   • číslovky sedm, osm vyslovujeme ve spisovném jazyce také [sedum], [osum]
   • číslovky základní složené z desítek (od dvaceti) a jednotek (21 až 99) mají dvojí podobu: jednadvacet, devětadevadesát nebo dvacet jedna, devadesát devět; při počtech, obzvláště při počítání s čísly nespojenými se jménem počítaného předmětu a při diktování čísel užíváme spíše druhého způsobu (aby se předešlo omylům); každou číslovku složeného „číslovkového“ výrazu píšeme pak zvlášť: dvacet jedna atd.; v ostatních případech užíváme zpravidla podoby jednadvacet atd. (psané dohromady); jedná se o způsob běžný a zvláště ve spojení se jménem počítaných předmětů i obvyklejší
2. Číslovky řadové (ordinální) – označují pořadí (odpovídají na otázku kolikátý), jako první, druhý, třetí…, padesátý…, stý…
   • číslovky řadové složené z desítek (od dvaceti) a z jednotek mají rovněž dvojí podobu: jednadvacátý, devětadevadesátý nebo dvacátý první, devadesátý devátý
   • za řadovými číslovkami psanými číslicemi se píše tečka, např. o 8. hodině (o osmé hodině), 19. května (devatenáctého května), 10. ročník (desátý ročník), 3. patro (třetí patro), Karel IV. (Karel Čtvrtý) apod.
   • tečka se nepíše za letopočtem (např. rok 1968) ani za označením dílu nebo svazku knih nebo ročníku časopisu, stránky, paragrafu, za označením městských obvodů a čtvrtí, stojí-li číslice za jménem (aneb jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i řadová, tečku nenapíšeme) – např. str. 115, Praha 1 – Malá Strana, § 4 odst. 1. písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., formát A5 apod.
3. Číslovky druhové (speciální) – označují množství, počet druhů (odpovídají na otázku kolikerý), jako dvojí, troje, čtverý, paterý…
   • ve spojení s podstatnými jmény pomnožnými, hromadnými a abstraktními označují číslovky druhové pouhý počet místo číslovek základních, jako dvoje dveře, dvojí stanovisko, patero plavek…; v některých ustálených spojeních se užívá číslovky druhové místo číslovky základní i v jiných případech, např. devatero řemesel, desatero přikázání…
4. Číslovky násobné (multiplikativní) – vyjadřují, kolikrát se nějaká věc vyskytuje, kolikrát se něco znásobilo (odpovídají na otázku kolikanásobný, kolikrát), jako dvojnásobný, trojnásobný…; jednou, dvakrát…
5. Číslovky podílné (distributivní) – vyjadřují číselný podíl, tedy po kolika se osoby nebo věci vyskytují ve skupinách (odpovídají na otázku po kolika), jako po jednom, po dvou, po padesáti, po několika…
   • jedná se o předložkové výrazy ⇒ spojení předložek s číslovkami určitými nebo neurčitými, které mají významný podíl

Všechny číslovky, jež vyjadřují přesný, určitý počet, přesné, určité pořadí atd., jsou číslovky určité (pět, pátý, paterý, dvakrát apod.).

Některé číslovky nevyjadřují přesný, určitý počet, přesné, určité pořadí atd., nýbrž jen neurčitý počet, neurčité pořadí… Jako například několik, tolik, mnoho, málo, moc, několikátý, několikerý, několikanásobný, několikrát apod. Takové číslovky nazýváme číslovkami neurčitými.

Za zmínku jistě stojí, že číslovky určité lze zaznamenat číslicemi, číslovky neurčité nikoliv.

Doporučení
Jsou-li v textu složitější číslovky, je vhodné je psát číslicemi. To samé by mělo platit i u číslovek, které se nacházejí ve statistických, počtářských textech, v datech, při uvádění dílu, kapitoly, stránek apod. V ostatních případech můžeme vypisovat čísla i slovy (např. za tři dny, osmnáctý den aj.).

Tvary číslovek a jejich užívání

Číslovky se zpravidla skloňují, jedná se tedy o slova ohebná. Jen některé číslovky násobné a některé neurčité jsou slovy neohebnými, příslovci, a nazýváme je číslovkami příslovečnými, jako jednou, dvakrát, několikrát.

Číslovky řadové, druhové a násobné (kromě příslovečných) vyjadřují různými tvary nejen pád, nýbrž i číslo a rod, a to ve shodě s podstatným jménem, které určují (jako přídavná jména), a mají ve větě zpravidla úlohu přívlastku (čtvrtý ročník, ve čtvrtém ročníku, dvoje dveře, dvojnásobný počet).

Také základní číslovky jeden, dva, tři, čtyři se spojují s podstatným jménem (jež vyjadřuje počítaný předmět) jako přídavná jména a vyjadřují pád, zčásti i rod shodný s ním (jeden hoch / jedna dívka / jedno dítě; dva domy / dvě střechy / dvě slova).

Ostatní číslovky základní (od číslovky 5 až 99, sto, tisíc, milión, miliarda) mají povahu podstatných jmen a vyjadřují různé pády a od číslovky sto i číslo (dvě stě, tři sta, dva tisíce…).
Sloveso vztahující se k číslovkám 5 až 99 má tvar středního rodu (pět žáků bylo vyznamenáno). Přívlastek vyjádřený přídavným jménem se neshoduje s číslovkami, nýbrž s počítaným předmětem (plných pět let, plným pěti letům).

Skloňování číslovek

Číslovky řadové, druhové a násobné se skloňují jako přídavná jména vzoru tvrdého (jako mladý; např. druhý, pátý, dvojnásobný, několikanásobný) nebo měkkého (jako jarní; např. první, třetí, tisící, obojí, dvojí, trojí).
Druhové číslovky dvojí, obojí, trojí, čtverý apod. mají v 1. a 4. pádě vedle tvarů základních také tzv. tvary jmenné – v množném čísle v ženském a mužském rodě neživotném dvoje, patery (hodiny, stroje); ve středním dvoje, patera (vrata); řidčeji v jednotném čísle rodu středního dvoje, patero (sukno), rodu ženského dvoje, patera (látka).

Základní číslovky sto, tisíc, milión, miliarda se skloňují jako podstatná jména stejně zakončená: sto se skloňuje jako „město“, tisíc jako „stroj“ (ale ve 2. pádě množ. čísla bývá tisíců i tisíc), milión jako „hrad“, miliarda jako „žena“.
Číslovka sto má navíc ve spojení s číslovkou dvě zvláštní (dvojný) tvar – dvě stě, ale jinak do dvou set, dvěma stům, tři sta…)
Číslovka jeden má skloňování zájmenné tvrdé (jako „ten“).
Číslovky dva, oba mají toto skloňování: 1. a 4. pád ⇒ dva, oba / dvě, obě; 2. a 6. pád ⇒ dvou, obou; 3. a 7. pád ⇒ dvěma, oběma.
Číslovky tři, čtyři se skloňují podle podstatných jmen ženského rodu vzoru „kost“, pouze se liší tvary 2. pádu čtyř a 7. pádu třemi: 1. a 4. pád ⇒ tři / čtyři; 2. pád ⇒ tří / čtyř; 3. pád ⇒ třem / čtyřem; 6. pád ⇒ třech / čtyřech; 7. pád ⇒ třemi / čtyřmi.
Ostatní základní číslovky 5 až 99 mají jen dva tvary: pět v 1. a 4. pádě a pěti ve všech ostatních pádech.

Neurčité číslovky několik, kolik, tolik, mnoho mají také jen dva tvary: kromě 1. a 4. pádu (několik, …) jen tvar několika, kolika, tolika, mnoha.
Číslovka málo, spojuje-li se s počítaným předmětem, je nesklonná, jen v 2. pádě bývá také mála. Avšak stojí-li sama o sobě, skloňuje se.
Např. mým několika přátelům, od kolika hodin, o tolika přátelích, s mnoha lidmi apod.; stýkal se s málo lidmi, jeden z mála lidí, ale s málem, k tomu málu…