Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Základním pravidlem, jímž se řídí slovosled v češtině, je tzv. aktuální větné členění (nebo rovněž aktuální členění výpovědi či funkční větná perspektiva), které je dáno kontextovými vazbami a umožňuje širokou škálu významových rozdílů.

Základem aktuálního větného členění je možnost rozčlenit výpověď na dvě části:

• východisko – představuje část výpovědi, která je známá ze situace nebo z předchozího kontextu (téma); zajišťuje návaznost a soudržnost (koherenci) textu
• jádro – je hlavní částí výpovědi, která je nová a vyjadřuje stěžejní sdělení (réma); podává novou informaci, zajišťuje progresivní orientaci textu

Při objektivním pořádku slov, tedy při výpovědi klidné (bez citového zabarvení), stojí východisko (-■-) na počátku věty a jádro (|■|) na jejím konci. V souvislém textu se jádro jedné věty stává východiskem věty následující:

Byl jednou jeden král. ⇒ Byl jednou = -■-, jeden král = |■|
Ten měl tři syny. ⇒ Ten = -■-, měl tři syny = |■|
Nejmladší z nich se jmenoval Jan. ⇒ Nejmladší z nich = -■-, se jmenoval Jan = |■|

Při subjektivním pořádku slov (s citovým zabarvením, při zvukovém důrazu apod.) na počátku věty stojí to, co chce mluvčí zdůraznit, tedy jádro výpovědi. Východisko stojí až za ním:

Pěkný pořádek tady máte! ⇒ Pěkný pořádek = |■|, tady máte = -■-
Teprve včera jsem ten dopis obdržel. ⇒ Teprve včera = |■|, jsem ten dopis obdržel = -■-