Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otráveně ukusovala z nedopečeného sýrového toastu s kečupem a s nevolí do sebe cpala kyselý salát. Vitamíny. Prý aby neonemocněla.
Stejné. Pořád stejné.
(Tím nemyslí toast nebo ten pitomý salát.)
Připadalo jí až hrůzostrašně zoufalé, jak s ní, která si zakládala na své neafektovanosti a originalitě, zacloumal a pohnul jediný člověk. Zatímco vůči ostatním se chovala neuvěřitelně tvrdohlavě a nenechala si nic vymluvit, on ji změnil pár gesty, aniž stihla udělat vteřinová ručička na hodinkách jediný pohyb. A aniž si to on sám uvědomoval.
Jako by ji učinil dospělou.
Jako by přeskočila své vrstevníky a mohla se už nadšeně bavit se staršími na téma láska, bolest a snadná manipulace s muži.
Zloděj. Zloděj mládí, myšlenek...a sama sebe.
Připadala si tak moc nad věcí, když si mlčky zapalovala poslední cigaretku z krabičky, zatímco si rty malovala tmavě (aby vypadala starší) a s nohama na stole dočítala ženský román, co si půjčila od mámy. A pak se najednou cítila tak zranitelná, když se proklínala a její vzdechy "Už nikdy se nechci zamilovat. Nikdy! Do nikoho!" zanikaly v proudu vlastních slz. Veškerý předsevzetí, že na něho zkrátka nebude myslet porušovala v první marné vteřině svého snažení.
Tak velká, a přitom tak maličká.
Tak silná, a přitom tak bezbranná.
Tak zamilovaná...a přitom?