ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.33
Hodnoceno: 3x Prosím, ohodnoť práci

Stromy

Již od malička obdivuji stromy. Připadají mi tak majestátní a nedotknutelné. Sahají vysoko k nebi, a přesto vyrůstají ze země. Z kmene jim rostou desítky chapadel a ty se pak rozprostírají po prostoru, každé z nich se snaží něčeho dotknout. Líbí se mi, jak se i v sebemenším vánku klepou a naklání, a přitom je potřeba takové síly k jejich přemožení.

Vzpomněla jsem si na ně i tehdy, když se mě jeden přítel zeptal, čím bych chtěla být, kdybych se nenarodila jako člověk. Odpověděla jsem, že bych chtěla být strom - listnatý a vysoký, co mění barvy listů a my se mu nemůžeme vůbec rovnat.
"Proboha, proč strom?" divil se tehdy a dodal, že on není vlastně ani živý. Řekla jsem, že je to přesně naopak. Že to my nejsme v porovnání se stromy skoro naživu.

Vždyť stromy mohou žít i stovky let. Stojí tu, zatímco my se rodíme a umíráme, a přesto se jich naše problémy nikdy ani nedotknou. Kolik královských rodů či prezidentů muselo přežít, kolik válek muselo proběhnout, aby tu potom mohly tiše stát a na vše se dívat s odstupem, svrchu?

Závidím jim. Kdyby mohly vyprávět, co všechno už viděly, historici by nestačili zapisovat všechny ty úžasné události. Kolikrát proti nim stála smrt a někoho zahubila, přímo před nimi? Myslím, že by to nemohly spočítat, a přesto se tváří jakoby nic. Protože to, co my považujeme za problémy, se jich vůbec netýká. Tyčí se kdesi nad námi, mávají větvemi a odolávají vichřicím i mrazu tak tiše, že slyšíme pouze šum. Mají silné kmeny i tlusté kořeny a vidí celý svět. Jsou to časové schránky, ve kterých se ukládají veškeré dějiny lidstva a oni je z obrovské výšky zapisují a nechávají si je jenom pro sebe. Je to jejich tajemství, určené pouze pro ně.

A každý rok se vždy o trochu přiblíží k nebi. Natahují k němu prsty, jako by se chtěly povznést nad všechno okolo, a ničím se nenechají zdržovat. Když potom mraky pohladí jejich kůru, mají rozhled po celém světě a již vědí dost o životě, skací se k zemi. A i jejich pád je majestátní a vážný, jako když umírá král. Jejich mrtvé tělo pak sklízí úctu ještě dlouho po tom, co se naposledy dotklo nebe. A všechno to vědění si jejich smrt vezme s sebou.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Ajka Stará, 31.01.2016

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Stromy







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­