Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když si člověk najde čas a zamyslí se nad pojmem strach, napadne ho hned to, co jej momentálně nejvíc sužuje. Uvědomí si, čeho se nejvíce bojí právě teď, a i když nechce, stále na to myslí.

Když jsme byli malí, při slově strach nám v hlavě vyvstávaly myšlenky na všechny ty pavouky, bubáky pod postelí i čerty z pohádek.
Čím jsme byli starší, tím víc nás ve snech pronásledovaly paní učitelky, které nám chtěly dát pětku, sourozenci, kteří nás houpali na houpačce do největších výšek nebo pachatelé z kriminálních seriálů, kteří se nebáli dát do jídla jed.
A když jsme konečně trochu vyrostli, největší strach pro nás představovala budoucnost. Maturita, přijímací zkoušky na vysoké školy, osamostatnění se od rodičů, nejistota, a vůbec to vyplivnutí do světa dospělých.
Je to ale příjemný strach. Strach z neznáma, ale také očekávání něčeho nového, lepšího.

Pokud se ale někdo bojí příliš, není to dobré.
Existuje filozofická teorie myšlenek lidstva, která se zabývá tím, čeho se lidé bojí a co si do života přitahují.
Pokud denně myslíme na všechno, co ve svém životě nechceme, ať už je to třeba zkoušení z předmětu, který neumíme, nebo štěkání sousedovic psa, jehož se bojíme, přirozeně to k sobě přitáhneme.

Já osobně si myslím, že na tom něco pravdy bude, protože čím víc se něčeho obáváme, tím víc nás to v našem životě pronásleduje.
A to mě přivádí k jednoduchému, ale zároveň nelehkému východisku... Zkusme myslet pozitivně! Zapomeňme na strach, a když se něčeho bojíme, mávněme rukou a řekněme si, že to určitě dobře dopadne.
Není snadné přestat se bát, ale pokusit se o to, už není tak složité.
Buďme naopak vděční, že nám život přináší nové možnosti a nebojme se neznáma!
Však ono to všechno nakonec dobře dopadne, věřte mi. Jen se toho nebojte.