Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V životě máme rodiče podle mého názoru jen kvůli tomu, aby nám stále mluvili do duše a ve všem nám radili. I já takové mám a věřím tomu, že i vy to znáte. Takové ty rady typu: "Pořádně se obleč, venku je zima." "Ano mami, díky, žes mi to řekla, jinak bych šla ven v -5 °C jen v tričku..." Další rada je: "Chovej se slušně a drž se jen těch dobrých lidí, nechci, aby se zítra lidé v obchodě bavili jenom o tom, jak jsi se někde zase opilá válela." Mezi jejich nejčastější rady pak například patří: "Nejez pořád ty brambůrky, vždyť víš, jak jsou nezdravé!" nebo "Hlavně užívej pravidelně antikoncepci, zatím ještě nechci být babičkou." Anebo jejich vůbec snad nejoblíbenější rada: "Jdi se učit a neseď pořád u toho počítače." Jako bych to stále dokola doma neslýchávala. Ale přiznejte se, rodičové, vy jste nebyli o nic lepší. Sice jste například nestrávili tolik hodin u počítače, ale zato jste pořád někde běhali venku a učení jste se určitě o tolik více než my nevěnovali. Jen co slýchávám od babiček, jak jste stále někam chodili po večerech, jak jste odmlouvali a měli skoro každý den neuklizený pokoj. Ale zamyslete se trochu. Když jste byli v našich letech, určitě jste si říkali, že nikdy takovými rodiči, jaké jste měli, nebudete chtít být a že se ke svým dětem budete chovat jinak a hlavně lépe. Jenže bohužel se ukázalo, že jste úplně stejní jako vaši rodiče a jak se chováte vy k nám, chováme se i my k vám. Je to takový koloběh a naše děti nebudou jiní. Zkuste se nad sebou trochu zamyslet a uvědomit si, že není vždy chyba jen v nás. To, že přijdete z práce unavení, za to my nemůžeme, tak si to nevylévejte na nás...
Nikdy jste s námi neměli dost trpělivosti, uvedu příklad. Na základní škole jsme něco nechápali v přírodovědě, tak jsme za vámi naivně šli, abyste nám to vysvětlili, jenže místo toho, abyste si nám a hlavně sobě dokázali, že si přeci ještě něco z té základní školy pamatujete, poslali jste nás raději za druhým rodičem, abyste se před námi náhodou neponížili nějakou hloupou odpovědí a my bychom pak nepřišli ze školy s tím, že je to úplně jinak, ale maminka mi říkala něco jiného. Kdybyste si někdy nehráli na dokonalé rodiče, bylo by to možná lepší a hlavně snesitelnější. Takže až já budu mít někdy děti, budu se k nim chovat tak, jak bych chtěla, aby se ke mně chovali teď moji rodiče. Budu jim dávat větší volnost, nebudu jim skoro nic zakazovat, nebudu je do ničeho nutit a hlavně jim do ničeho mluvit. A pokud tak budu pokračovat ve výchově, můžu vám zaručit, že až budu v důchodu, naivně si budu myslet, že moje děti přijdou a postarají se o mě - ovšem otázkou pak je, zda budou vůbec vědět, že nějakou matku mají. Takže to spíš vypadá, že se stejně budu chovat ke svým dětem podobně jako teď moji rodiče ke mně...