Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnes bych se chtěla zamyslet nad přátelstvím. Nevím, jestli to tak mohu nazvat, protože nejde o přátelství v pravém slova smyslu. Jedná se o pouhou komunikaci s lidmi, které jsme třeba nikdy ani neviděli...

Chodím ještě na střední školu, kterou navštěvuje i jeden postižený chlapec. Je dost milý a jediné, co je na něm divné, je to, jak drží ruce a chodí. Nemůže moc došlapovat na jednu nohu, proto kulhá. Stále si hledá holku. A zkouší na každou zapůsobit. Má několik tisíc přátel na Facebooku, z nichž většina jsou holky, a to nejen z našeho asi dvaadvacetitisícového městečka, ale třeba i z Plzně, které ho vůbec neznají.

Většina lidí soudí podle vzhledu, a když vidí někoho postiženého, buď se mu vysmějí, nebo jim je toho člověka líto. Já jsem spíše na té straně, co ho lituje. Ale ne až tak za to, že je postižený, nýbrž proto, jak se stále snaží udělat na někoho dojem. Určitě ještě nepřišel na to, jak je to otravné, když přijdete na Facebook a jediný, kdo vám píše hned po pěti vteřinách, je kluk, o kterého nemáte zájem. A to ne proto, že je postižený, ale kvůli tomu, že je otravný a hloupý. Podle mého chce jen udělat dojem na ostatní tím, že bude mít holku.

Moje spolužačka a kamarádka to brala stejně jako já. Jednou ji však šel doprovodit kousek domů a hned další den vyprávěl ve škole, jak má holku a jak s ní byl na rande venku.
Má nekonečně mnoho přátel. Myslím tím "přátel". Jenže to nejsou přátelé, to není to opravdové přátelství...

A tak se tedy ptám: "K čemu nám je, že máme na Facebooku tisícovku přátel, když jsme z nich většinu ani nikdy neviděli?"

Přátelství se NEBUDUJÍ na sociálních sítích. Ty slouží pouze k tomu, abychom se mohli propojit, kontaktovat a domluvit, ale skutečné vazby se neprohlubují přes obrazovky počítačů.
Ta pravá pouta a přátelství se upevňují společně stráveným časem, kdy si věnujeme plnou pozornost naživo a kdy spolu podnikáme nevšední zážitky. Tak vznikají pevné vazby!

Nesnažme se proto budovat spousty přátelství najednou, protože pak roztříštíme svůj čas a žádné hluboké vazby z toho nevzniknou.
Zaměřme se na lidi, jež jsou nám sympatičtí. S nimi se vídejme častěji. Nečekejme, až nám kamarád zavolá. A chceme-li ho vidět, ozvěme se mu sami. Kvalita je důležitější než kvantita a u přátelství to platí dvojnásob.