Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pláču. Mám pocit, že jsem na konci, že už to nezvládám. Slzy mi stékají po obličeji a vytvářejí obrazce, které nikdo nepozná. Má hlava svěšená a plná otázek se ptá: "Je to deprese nebo tě opravdu něco pravidelně trápí?" Na to srdce odpoví: "Myslím, že je to deprese z toho, že tě něco pravidelně trápí."

Ale já přemýšlím co s tím? Jak to mám řešit? Topím se. Chci vyplout na hladinu, ale ty miliony otázek mě tlačí ke dnu. Přemýšlím, jestli je někdo, kdo by mi zodpověděl všechny otázky a pomohl mi dostat se na vzduch. Je tu vůbec někdo takový?

Už přestávám dýchat. Předpokládám, že ven se nedostanu. Že ano? I když bych strašně moc chtěla pocítit ten čistý vzduch, který kolem mne poletuje. Ale není mi pomoci. Je tomu tak?

Tuším, že neznáte význam všech řádků napsaných mnou, topící se dívkou, která čeká na vaši pomoc. Ale to není mojí vinou, vy všichni jste pevným základem otázek, které mi blokují cestu k vyplutí. Víte o tom? Podle mého názoru ani netušíte, že jste příčinou mého topení. Není tomu tak?

Dospěla jsem k tomu, že nebýt lidí, jedinec by se netopil. Nechápete to? Ano, to je smysl této věty. Myslím si, že každý člověk topí toho druhého a ani o tom neví! Myslí si, jak mu pomáhá a při tom ho ještě více obírá o kyslík.

Každý člověk se topí a stahuje s sebou i ostatní, aniž by si toho byl vědom.