ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.88
Hodnoceno: 17x Prosím, ohodnoť práci

Hvězdné nebe nade mnou

- zamyšlení s prvky líčení

Neexistuje nic uklidňujícího než koukat se na zářící večerní hvězdnou oblohu. Proto si někteří z nás už jako děti lepí nad postel svítící hvězdy všech tvarů a velikostí. Pohled z postele na ně přináší okouzlující pohodu, ale ani plastové výrobky nemůžou nahradit tu krásu ležet v létě na lehce studené trávě, mít oči upřené směrem k vesmíru a přemýšlet o něm, buďto samostatně, nebo v kolektivu. Zároveň je to ale věc, která skrývá velmi mnoho tajemství a každý si na ni může udělat svou vlastní teorii, ve kterou věří - a to je na tom to krásné, protože než na všechny otázky dostane lidstvo odpověď, tak si tu teorii každý z nás ponese do hrobu.
Já se však pohledem na hvězdnou oblohu kochám bohužel jen tehdy, když nejsem ve městě. A v tom mají lidé z vesnice výhodu. Když nemůžou spát, mohou usínat se zrakem upřeným do okna a nevidí jen pustou černočernou tmu bez náznaku hvězd nebo světlo pouličních lamp, jako já teď z postele.
Na střešní okno se ve stejnou chvilku začínají hromadit poletující bílé kousky vaty a já si uvědomuji, že sněží.
Kousky se na skle uchycovaly a jako mávnutím proutkem zase roztávaly. U nás už ani nesněží, jen déšť se sněhem se poslední dobou na město zaměřil. Postupem času, kdy jsem přemýšlela, jakým způsobem vypnu svoje plující myšlenky, sněžení zesílilo a moje okno se pokrylo bílým nepronikavým ubrusem. Tak, a teď už si ani pohledem do tmy nebudu moci představovat, že za těmi mraky nějaké hvězdné nebe je. Pokrývku jsem si natáhla až k nosu a chvilku ležela bez hnutí a myšlenek.
A najednou - jako ustřihnutím mého vnímání - ponořila jsem se do snu. Moje postel se neslyšně odloupla od země, jako by to byla nejlehčí věc na světě a vyletěla i se mnou otevřeným oknem. Nemohla jsem věřit svým očím. Už nesněžilo, přesto mě chladný vzduch v plicích celou rozechvěl. Není divu, měla jsem na sobě to, jako když jsem usínala. Postel se stále vznášela dál od mého okna a mě napadlo podívat se, co je pode mnou. Lehla jsem si na břicho, chytla se krajů postele a zvědavě jsem vystrčila hlavu a vykoukla...

Jemný větřík mi pocuchal vlasy a já si je musela dát z očí, abych viděla, že pode mnou zářily světélka budov, ale to je tak všechno, protože tma byla opravdu temná a nedovolovala mě rozeznat více věcí.
Zase jsem se odklonila a hlavou se mi honily myšlenky jako na běžícím páse - co tady dělám? Proč necítím žádný strach? Někde v hloubi duše jsem ale věděla, že postel moc dobře ví, co dělá a já nemám důvod propadat panice. Náhle jsem nadskočila tak, že jsem se musela pevně chytnout - klesala jsem, až jsem klesla úplně. Byla jsem na louce, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Taky tady byl les, hned vedle. Ležela jsem na posteli uprostřed louky a nade mnou zářící lampičky, které nepotřebují elektriku - hvězdy. Bylo jich tam mnoho, jako namalované... Pohled na tu krásu mě vyčaroval úsměv na rtech a já věděla, že tohle je konec cesty. Tohle jsem vždycky chtěla, takhle usínat, a mě se to splnilo!
Zírám na bezmračné hvězdné nebe nade mnou a rozeznávám bohužel jen Velký vůz, jiné souhvězdí neznám. Slibuji si, že to napravím a příště si s sebou vezmu atlas hvězd. Taky je pro mě nepochopitelné, že nad sebou vidím Mléčnou dráhu - a přitom je Země její součástí. Ta musí být obrovská!
Zkouším si představit, jak je vesmír veliký, kolik hvězd je ještě dál a dál. Nepředstavitelné. Jestlipak je na nějaké planetě taky život? Taky někde nějaké bytosti hledí na hvězdy nad sebou?
Určitě to není vyloučené, ale vzhledem k tomu, že vesmír je tak obrovský a lidstvo jej nebude nikdy moci prozkoumat, asi se to nikdy nedozvíme. Ale je to příjemná představa, že někde nějaká holka, nebo raději kluk, v této chvíli taky kouká na hvězdy. Ale jak je to vůbec s rychlostí světla, za jak dlouho k nám doletí třeba svit z támté hvězdy?
Zavřela jsem oči a snad za vteřinu je zase otevřela - ale byla jsem jinde, žádný les, žádné nebe... Rozeznala jsem pokoj a uvědomila jsem si, že je ráno. Všechno ovšem proběhlo za tak krátkou dobu a bylo to tak čerstvé, až jsem nemohla uvěřit, že to skončilo.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Punkate, 13.01.2008

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Hvězdné nebe nade mnou







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­