Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Po tváři mi stékají slzy bolesti, štěstí a plné vzpomínek. Držím dopis od něj, tolikrát jsem jej četla, znám každičké slovo nazpaměť, ale i přesto nedokáži odložit ten pomačkaný kus papíru. Nedokáží přestat myslet na chvíle, kdy mne držel kolem pasu a díval se mi do očí. Tolik mi ublížil, kdyby však potřeboval nápomocnou ruku, slepě bych ho následovala.

Vnímal to jen jako hru, jen hloupý románek, nic to pro něj neznamenalo. Já bych pro naši lásku dýchala, každé zlo zničila, aby nás nic nemohlo oddělit od sebe.

V ten horký letní den jsem se cítila jako ve snu, když jsem k srdci tiskla těch pár slov a opakovala si to, co jeho duše našeptávala tělu, aby vyrylo tužkou. Tehdy mi slzy štěstí obměkčily srdce. Myslela jsem si, že on je ten pravý, protože jen on dokázal ve mně vyvolat pocity jako nikdo jiný.

Tolika dívkám ublížil, ale já nemůžu, nemůžu přestat toužit... Proč se tak trápím? Měla bych nechat běžet to, co bylo a jít dál bez něj. Zničit ten dopis, spálit na prach. Místo toho jsem na kolenou a s rozklepanou rukou pláču ještě víc.

Nedokáži přestat myslet na jeho slova, co mi šeptal, nedokáži přestat myslet na jeho úsměv a smích.
Nedokáži ho přestat milovat...