Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

I. Vše má dvě strany
II. Strana materialistická
III. Strana abstraktní
IV. Závěrečné shrnutí a návrat na začátek

Pravda, nebo lež? Nelze na vše nahlížet pouze z jedné strany, aniž bychom zvážili tu druhou, proto si myslím, že ani tuto větu nelze brát jen s pozitivním, nebo negativním přístupem.
Je pravda, že pokaždé, když si balím věci na nějakou cestu, tuto větu opakuji své přepečlivé mamince, která se strachuje, kolik toho nemám.

Co se stane, když něco nebudu mít? V první řadě na to přijdu až na místě a je tedy zbytečné se s tím stresovat dopředu.
Půjde-li o nějakou zanedbatelnou věc, mohu si ji určitě od nějaké dobré duše s díky půjčit.
Pokud půjde o něco trochu důležitějšího, stále si to mohu půjčit nebo, je-li to možné, můžu si danou věc někde zakoupit.
Když budu mít něco dvakrát, snad se to neztratí, anebo právě když se to ztratí, budu to mít ještě jednou.
A jestliže půjde o něco naprosto nenahraditelného, budu se bez daného předmětu muset obejít. Možná mi to způsobí menší či větší komplikace v životě, leč co by byl život bez drobných problémů tohoto typu? Nuda. V tomto případě opravdu rčení "Co nemám, nepotřebuji..." platí.

Je však stejně snadné přijít na situaci, kdy tato věta neplatí. Dokonce mě takových situací napadá hned několik.
Je tolik věcí, které by člověk neměl a přesto by je někdy až třeba žalostně nutně potřeboval. Například lásku. Kolik lidí je bez ní zoufalých, kolik lidí žádnou nemá nebo nemůže mít tu, kterou by chtěli? Hodně. A že by ji nepotřebovali, to opravdu ne. Lásku a přátelství potřebuje přeci každý lidský tvor.
Dále někdo nemusí mít například rozum. Možná že ten dotyčný ho nepotřebuje a je ve své nevědomosti naprosto šťastný, nicméně lidé okolo by si jistě přáli, aby ten rozum měl.

A zde se opět lze vrátit k úplnému začátku. Co nemám, nepotřebuji... Není to ani černé, ani bílé. Ostatně jako nic kolem nás.
Snad bych to mohl vše nakonec shrnout tak, že záleží na materiální stránce věci, o kterou se jedná, či na zodpovědnosti člověka, jenž tuto větu vysloví.