Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• zamyšlení/obecná charakteristika

Dlouho jsem hledala námět pro tuto slohovou práci. V mém okolí je spousta zajímavých a výjimečných lidí, ale koho z nich si vybrat? Přišla jsem na to až tehdy, když jsem viděla hrát skupinu Tap Tap v pořadu Jana Krause. Nebudu psát o jednom konkrétním člověku - budu psát o lidech. Ale o lidech, kteří jsou na tom trochu jinak než já. O lidech, kteří jsou určitým způsobem handicapovaní, ale i přes tuto překážku neztratili chuť k životu.

Poznáme je už z dálky nebo kolem nich naopak projdeme bez povšimnutí. Přestože se jedná o stejné lidi, jako jsme my, oni vidí svět trošku jinak. Ať už se jedná o dítě na vozíčku, člověka hluchoněmého, nebo matku od tří dětí, kterou postihla těžká dopravní nehoda, když jela pro dceru do školky... Nebývají smutní ani zatrpklí, jak bychom od nich očekávali. Prošli si svým, potřebovali hodně životní síly, víry v sama sebe a podpory blízkých. Ale teď už vědí, že zabývat se některými věcmi prostě nemá cenu, že někteří lidé to nemyslí zle, jsou prostě jen hloupí a radovat se z maličkostí není výsadou jen dětí do druhého stupně základní školy. V očích mají vepsanou těžkou životní zkušenost, ale i radost z každého dalšího dne. K člověku lehce přilnou a s obrovským nadšením přivítají každého, kdo s nimi jedná jako se sobě rovnými. S odhodláním se vrhají do každého zdánlivě pro ně nesplnitelného úkolu a jen tak to nevzdávají. A někteří to dotáhnou až opravdu daleko. Můžeme slyšet o paralympijských sportovcích, malířích na vozíčku a každý ví, že piano vám nejlépe naladí slepý. Všichni jsou to lidé, kteří si zaslouží obdiv za to, že i přes svůj handicap nevzdávají svůj život a jdou si za svým cílem.
Já vím... Teď bych měla zaklepat na dřevo a děkovat za to, že jsem zdravá. Chci jen říct: Kdyby se mi nešťastnou náhodou něco stalo, byla bych na sebe pyšná, kdybych byla tak silná jako mnozí z nich.