Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nedávno jsem ve zprávách na ČT viděl reportáž, která mě velmi zaujala. Dnes narozené dítě bude prý odcházet do důchodu dva měsíce po svých 73. narozeninách! Jelikož se má odchod do důchodu neustále oddalovat, mám pocit, že moje děti budou bez nadsázky pracovat do konce svého života.
Z pohledu někoho, kdo sedí v kanceláři a má minimum starostí, je to docela pěkná představa, ale teď si představte, že někdo z vaší rodiny je zedník a ve svých třiasedmdesáti letech bude chodit po železné konstrukci a nahazovat stěny. Až bude pracovat na nějaké střeše, mohou mu zespodu klidně mávat jeho pravnoučata...

Navíc si v dnešní době každý stěžuje na velikou nezaměstnanost. Nemá to co do činění s tím, že lidé pracují do vysokého věku? Pro ty mladé potom zákonitě nezbývá místo, protože každý dá přednost někomu, kdo má velké množství zkušeností před někým, kdo potřebuje neustálý dohled.

Moje matka mi říkala, že babička odešla do důchodu v 54 a děda v 55 letech. Taky vždycky hned dodá, že už by taky chtěla za patnáct let do důchodu. Pracuje jako učitelka a představa, že za třicet let bude stále vstávat v 5:30, aby jela vlakem za zaměstnáním do Brna, je pro ni děsivá.
Není lepší kvůli tomuto systému opustit Českou republiku a dopřát svým dětem i sobě samému placené stáří v poklidu?