Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bolest, kterou cítím, nemůžu slovy popsat. To nejde. Je to stejné, jako když člověk umírá a v tu chvíli by dal cokoliv za to, aby mohl změnit všechny špatné věci, co v životě udělal. Zažila jsem to u někoho, kdo mi byl hodně blízký...ty nepopsatelně smutné poslední chvíle. Ale už je pozdě, protože všichni máme svůj čas spočítaný na sekundu přesně. A proto nás rodiče učí, že máme vždy říkat pravdu a chovat se tak, abychom toho nikdy nelitovali, protože pak je pozdě něco napravit.

Něco ve mně o půlnoci z 21. na 22. května umřelo - a to, co umře, už vzkřísit nejde. Člověk by se neměl rouhat a říkat, že chce umřít, ale v životě nastanou chvíle, kdy si opravdu umřít přeje... A slabí jedinci to dokonají, jen silní přežijí, avšak musí se naučit žít s poznamenanou duší. A tak si pořád říkám, co je lepší a jestli stojí za to žít. Vím, že odpověď je ano. Stojí za to žít!

Nevím, jestli jsem ta slabší, nebo ta silnější, ale vím, že jsem jedna z těch, co věřili v krásný život, lásku, spravedlnost, důvěru, ale zažili zatím jen špínu, sex, nespravedlnost a nedůvěru. A tak se ptám, cítí se někdo stejně jako já?

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/zamyslenia/bolest.html