Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo léto, sluníčko svítilo jako o život a hodiny ukazovaly půl osmé.
"Vstávej, ospalče!" zařvala Kačce do ucha její táborová vedoucí a trenérka Martina.
"Kolik je hodin!?" zeptala se zmateně, i když odpověď moc dobře znala.
"Za dvě hoďky vyjíždíme, tak si musíš připravit koně," vysvětlila jí Martina.
Netrvalo to ani patnáct minut a Kačka stála se svými kamarádkami před stájí a už si rozdělovaly koně.

"Já chci Camiga!" křikla jedna.
"Na toho jsi moc těžká, měla bych si ho vzít já," řekla jiná.
"Mně je jedno, koho budu mít, ale na Beauty mě nedostanete!" přidala se další.
"Já chci Beauty, mě má ráda, na rozdíl od Bonity, ta mě minule shodila!" ujala se slova další.
Po chvíli to začalo Kačce lézt krkem, tak se toho ujala sama: "Amélie si vezme Juliett, Natálka bude mít Camiga, Sára si vezme Beauty, Hanna Johanku a na mě zbude Bonita. Souhlas?" Všechny byly jednohlasně pro.
Pár okamžiků nato se objevila Martina a oznámila, že s nimi dnes nepojede, protože její kobylka má odřený kohoutek.
"Takže jedeme na vyjížďku úplně samy?" ptala se nevěřícně Amélie.
"Budete muset... Kačka je z vás nejzkušenější, takže vás povede. A budete jezdit jenom po stezkách pro koně a nikde jinde. Jasné?" řekla Martina.
"Samozřejmě!" vyhrkla Amélie.

Za chvíli už byl čas odjet, a tak se všech pět holek vydalo na cestu. Kačka tomu zkušeně velela a vskutku si to užívala.
"Tady budeme cválat. Všichni připraveni?" zeptala se a otočila se k holkám. Ty k ní jen zakývaly hlavou a shromáždily si koně. Kačka s Bonitou začala cválat a hned za nimi všichni ostatní. Všechno šlo hladce, dokud se ze rohem nevynořili motorkáři. "Do kroku a stát!" křikla na holky.
Když je motorkáři míjeli, od jejich kol odlétl kamínek a trefil Juliett přímo mezi oči. Ta se ihned splašila a tryskem si to vyrazila přímo do lesa. Bonita se jako její velká kamarádka vrhla za ní.
"Amélie, zasedni do sedla a uklidni si ji!" křičela na ni Kačka, i když sama měla splašeného koně jedoucího hned za ní. Po pár chvílích si ji Amélie zastavila, ale Kačka trefila větev a spadla. Naneštěstí Bonita utíkala dál. Za pár vteřin už všechny čtyři holky přicválaly ke Kačce.
"Já jedu pro Bonitu a vy se o ni postarejte," zavelela Natálka a pobídla Camiga do rychlého cvalu.
"Volej záchranku!" křikla Sára neznámo na koho a zjišťovala, jestli je Kačka při vědomí.
"Nemam mobil!" odpověděly Amélie a Hanna jednohlasně.
"Ale Kačka ho má v kapse!" napadlo Hannu a strčila jí ruku do kapsy. Vytáhla však jen pár kusů něčeho, co se jen sotva podobalo mobilu. "Sakra," pronesla Hanna, když viděla zbytky jejího nového mobilu.
"Bonita je zraněná!" křikla z dálky Natálka, vedouc Bonitu a Camiga.
"Máš mobil?" vyhrkla bez váhání Hanna.
"Jo?" odpověděla nejistě a podala jí svůj iPhone.
Hanna okamžitě vytočila záchranku a hned potom zavolala trenérce, aby si přijela pro Bonitu. Dávaly Kačce první pomoc podle instrukcí z telefonu. Naštěstí záchranka na místo dorazila během chvilky.

"Bonita bude v pořádku, ale Kačka si chvíli poleží v nemocnici," oznámila Martina, když holky přijely domů.
"Co jí je?" ptala se hned Natálka.
"Otřes mozku a komplikovaná zlomenina pravé ruky," vysvětlila Martina. "Nebyla to ale ničí vina. Byla to čistá náhoda, mohlo se to stát i mně. Příště to doufám napravíte a vrátíte se z vyjížďky všechny, co?" usmála se na ně.
"Takže nás ještě někdy pustíš samotné na vyjížďku?" zeptala se Amélie s nadějí v očích.
"Samozřejmě, o tom není pochyb!"
Všechny jí jednohlasně odpověděly: "Díky, Marti!"