Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To byl zase jednou namáhavý den. Musel jsem jít do školy, potom vyvenčit psa, nakoupit, na fotbal, takže jsem byl rád, když jsem mohl večer zalehnout do postele. Slovo postel pro mě v ten den znamenalo něco zázračného. Hned, jak jsem zavřel oči a usnul, objevil se přede mnou zvláštně vypadající létající stroj. Měl 8 křídel a byl celý prosklený. Nasedl jsem, on nastartoval a řítil se se mnou velkou rychlostí kupředu.
Najednou se to se mnou zastavilo, tak jsem vystoupil a vítal mě jakýsi kosmonaut. Zval mě také na cestu na Měsíc. Hned jsem poznal, že je to Neil Armstrong. Jak jsem vystoupil z vesmírné lodi a udělal pár kroků po Měsíci, spadnul jsem do vody a volal o pomoc. Zachránil mě, to mi nebudete věřit, sám mořeplavec Kryštof Kolumbus. Kryštof mně říkal, ať s ním jedu do Indie, ale já jsem ho přesvědčoval, že nejede do Indie, nýbrž do Ameriky. Když jsme zakotvili a vyšli na břeh, zahlédli jsme zarostlého muže. Kryštof ho nepoznal, ovšem já jsem věděl, že jde o Robinsona Crusoe. Když si nás všiml, jásal a myslel, že jsme ho přijeli zachránit. Tak jsem mu vysvětlil, že si musí počkat na jiné zachránce, kteří přijedou později, aby se pan spisovatel Defoe nezlobil. S Kryštofem i s Robinsonem jsem se rozloučil a pokračoval jsem na cestě po ostrově sám. Vtom jsem ucítil nějakou ránu a upadl do bezvědomí. Když jsem se probudil, stáli nade mnou dva muži zahaleni jen do koženého oděvu. Pochopil jsem, že jde pravděpodobně o pralidi. Chtěl jsem se projít po vesnici a naučit se rozdělávání ohně pomocí dvou dřívek.
Ale náhle se mi všechno začínalo rozplývat a já zjistil, že nade mnou nestojí pralidé, ale mamka, která mě budí do školy. A tak skončil můj výlet v čase...