ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 3.21
Hodnoceno: 19x Prosím, ohodnoť práci

Tábor v Adršpachu

- vypravování formou deníku

2. července 2005
Ráno jsem vstala v 7:00. Přečetla jsem si ABC a noviny. Taťka skočil pro rohlíky a koblihy jako každou sobotu. Kolem půl osmé jsme všichni posnídali. Po snídani jsme se s mamkou podívaly na Panorama na ČT, abychom zjistily, jaké je v Čechách počasí. Bylo většinou zataženo, ale nepršelo. Zato u nás ano. Taťka připevnil kola na auto, převlékli jsme se, rozloučili se s maminkou a ve tři čtvrtě na devět vyjeli. V Dobré jsme se zastavili pro benzín a Top Dívku. Další zastávku jsme měli v Olomouci. Koupili jsme si BeBe. Stále pršelo. V Hradci Králové jsme se zastavili na oběd. Pak už nepršelo. Kolem třetí jsme s malým blouděním dorazili do Adršpachu, kde nás uvítali dva instruktoři plus jedna vedoucí. Dětí nás bylo celkem šest. Nepršelo. Do stanu jsme si dali věci. Ve druhém jsme měli spacáky. Za zády jsme měli skály. Rozloučila jsem se s taťkou a počkala na ostatní. Přijeli ještě dva kluci a Matouš, kterého jsem už znala. Stan jsme sdílely společně s Terkou, která byla o rok mladší než já. Když jsme byli všichni, vyrazili jsme kolem čtvrté na obhlídku okolí společně s Míšou a Pavlíkem. Šli jsme kolem Ozvěny, prošli jsme kolem Pískovny a celý okruh adršpašských skal. V šest jsme byli zpátky. Šli jsme do hospody na večeři. Když jsme přišli do tábořiště, zašli jsme do lesa pro dřevo. Kdesi nahoře jsme našli kmen, který kluci dole rozřezali a udělali oheň. Byla tam nuda. Kluci hráli karty a my jsme se jen dívaly do ohně. Nakonec jsme se ke klukům přidaly. Hráli jsme Kenta. Večerka byla volná. Umyli jsme si zuby a ve čtvrt na dvanáct šli spát.

3. července 2005
Ráno jsme se vzbudili v půl osmé. Převlékli jsme se, umyli si zuby a kolem deváté byla snídaně ve formě malého švédského stolu. Po snídani jsme čekali a vyhřívali se na sluníčku. Kolem půl jedenácté jsme se převlékli, sbalili potřebné věci do batohu a vyrazili na kolo. Byla to pořádná "zabíračka". Polovinu cesty jsme jeli do kopce. Mouchy lítaly jako šílené. S Luckou jsem jela vždycky poslední. Měla jsem toho plné zuby. Dělali jsme malé přestávky. Po hodině a půl kruté jízdy jsme sjeli po velmi kamenité cestě dolů k rybníku. "Zaparkovali" jsme kola a šli na vyhlídku, odkud byl nádherný výhled. Vyfotili jsme se a sešli dolů, kde jsme si u vody dali svačinu. Po odpočinku jsme opět nasedli na kola. Nejprve jsme jeli nahoru a pak už jen z kopce dolů do Teplic, kde si vedoucí dali pivo. Do Adršpachu jsme už 6 km jeli po silnici, většinou po rovině. Už jsem jela z posledních sil. Zastavili jsme u kiosku, kde jsme strávili hodinu od dvou do tří. Kluci hráli karty, my jsme si povídaly, a už bylo vcelku chladno. Do kempu to byl již kousek. Uklidili jsme kola a pak hráli Kenta. Po asi hodince hraní jsme si šli všichni zahrát fotbal na pole. Tři kluci proti všem mladším. Byla jsem většinou jako brankář a celkem mi to šlo. Nakonec jsme i celý zápas vyhráli. Bylo docela teplo, a tak jsme se v půl šesté sbalili a šli se převléknout. Opět jsme hráli karty. Kolem šesté jsme se zvedli a šli na večeři. Večeře byla vynikající. Jakmile jsme přišli z večeře, hráli jsme opět karty, a pak Pavlík udělal oheň a s hraním karet jsme se přesunuli tam. Nejdřív jsme hráli Prší, a pak s Rosťou a Míšou Žolíka. Kolem čtvrt na dvanáct jsme si šli umýt zuby a spát.

4. července 2005
Ráno jsme se vzbudili ve tři čtvrtě na osm. Ve stanu bylo strašné horko. Umyli jsme si zuby, převlékli se a zase hráli karty - tentokrát Žolíka. Sluníčko svítilo. Kolem tři čtvrtě na devět byla snídaně. Po snídani jsme v hraní karet pokračovali. Kolem desáté kluci umyli nádobí. Šli jsme asi deset minut, až jsme došli ke stájím. Dostali jsme přilby a Pavlík se s námi na hodinu rozloučil. Každému byl přidělen kůň. Můj byl celkem dobrý. Byl hnědý. Nasedli jsme na ně a společně s koňákem vyrazili do lesa. Koně šli pěkně za sebou. Otravovaly jen mouchy. Můj kůň byl hladový, takže si cestou často trhal trávu. Po hodině pohodové jízdy jsme koně zavedli do stájí. Všimla jsem si, že jsem poštípaná od hovada. Sami jsme došli do kempu. Bylo teplo. Vytáhli jsme karty a hráli Vlaky. Ve dvanáct jsme dostali oběd. Vybrali jsme si sedák a boty a vyrazili asi dvacet minut ke skalám. Výška, ze které jsme měli slaňovat, mě trochu zarazila, ale řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám. Dole byl Pavlík a nahoře s námi byl Míša. Šla jsem jako poslední. Nejprve jsme se karabinou připnula k lanu a došla na kraj skály. Míša mi pomohl se přepnout na lano, které bylo přivázané ke kruhu. Pomalu jsem popouštěla lano a s nohama kolmo ke skále pomalu klesala. Bylo to skvělé. Zopakovala jsem si to ještě dvakrát. Začínala jsem se cítit jistější. Přesunuli jsme se o pár set metrů nahoru. Šli jsme do velmi prudkého kopce. Nahoře jsem poprvé vylezla na skálu. Nejprve jsme se museli naučit uzel potřebný k navázání. Zajistila jsem se na lano a po "stoupačkách" šplhala nahoru. Dole mě jistil Pavlík. Nahoře jsem se zapsala do vrcholové knihy a slanila dolů. Perfektní zážitek. Pak jsem čekala, až vylezou nahoru ostatní. Snědla jsem si oplatek. Přemístili jsme na stěnu naproti. To už bylo složitější. Asi ve třetí čtvrtině cesty nahoru přišel zlomový okamžik. Musela jsem se rukou zachytit velmi vysoko. Dole mě jistil Míša. Opravdu jsem se bála jak výšky, tak i toho že spadnu. Po poradě a pomoci od Míši jsem se nakonec dostala nahoru, ale ne úplně. Slanila jsem dolů a přesunuli jsme se ke "komínu". Bylo kolem půl páté. Nahoru se mi už nechtělo, ale Lucka tam byla. Bylo mi už chladno, a tak jsem si od Terky půjčila mikinu. Ve čtvrt na šest jsme šli do kempu. Umyli jsme si ruce a šli na večeři do hospody. Chvíli jsme ještě hráli karty a pak šli s Pavlíkem do kempu. Pořád jsme kecali a různě diskutovali, nikdo z instruktorů nepřicházel. Pak přišel Míša a společně s jeho kamarádem Jirkou, s nímž už jsme jednou hráli fotbal, jsme šli do lesa nad kemp hrát "na schovku". Bylo kolem desáté, takže už byla tma. Poletovaly tam světlušky. Před jedenáctou jsme šli do kempu, kde jsme si ještě chvíli povídali, ale pak už jsme si jen umyli zuby a šli kolem půl dvanácté spát.

5. července 2005
Ráno jsme se vzbudili před tři čtvrtě na osm. Převlékli se, vyčistili si zuby a asi hodinu čekali na snídani. Protože nebylo co dělat, pozorovali jsme okolí. Pak byla snídaně. Svítilo opět sluníčko. Dozvěděli jsme se, že dnešním plánem je Křižák (kopec). Chvíli jsme hráli Vlaky a pak Lucka s Terkou umyly nádobí od snídaně. Rozebrali jsme si své sedáky a lezečky a vyrazili společně s Michalovým bratrem Jirkou na Křižák. Cesta trvala asi půl hodiny. Zatím ještě svítilo sluníčko. Na kopec vynesl Míša svého bráchu a dostal za to od něj cigarety. Pak se od nás odtrhl a my šli k určeným skalám. Už se pomalu zatahovaly mraky. Nahoře nás opět jistil Pavlík. Lezla jsem jako poslední. Zajistila jsem se a pomalu stoupala nahoru. Až na jedno kritické místo to celkem šlo. Pak přišlo to nejhorší - přeskočit z jedné skály na druhou. Vzdálenost mezi skalami nebyla tak velká jako výška pode mnou. Po chvíli přemáhání jsem skočila. Zbývalo posledních pár metrů na vrchol. I ty jsem zvládla v pohodě. Nahoře jsem se zajistila a zapsala. Pak jsme všichni slanili dolů. Nabylo to ale jednoduché, protože už se nad námi mračily mraky a byla kosa a my jsme nahoře mrzli. Byl odtamtud ale krásný výhled do okolí. Když jsem přistála nohama na pevné zemi, oblékla jsem si rychle mikinu a snědla oběd. Někteří zkusili vylézt na tutéž skálu, ale jinou cestou.
Stále pršelo a pršelo. Vlezli jsme si do stanu a asi na půl hodiny usnuli, ovšem před šestou jsme se vzbudili, abychom mohli jít na večeři. Venku stále pršelo. V hospodě bylo plno, ale náš stůl byl volný. Ve čtvrt na osm nás vyhnali, protože jsme už dojedli a někteří už čekali na stůl. Venku stále pršelo. Řekla jsem si, že se vykoupu. Voda byla ledová, ale na opláchnutí to stačilo. Zalezly jsme do stanu a Lucka zavolala domů. Kecaly jsme si až do čtvrt na jedenáct. Šly jsme k Pavlíkovi a Míšovi, kteří nám řekli, že pokud bude hezké počasí, vstáváme ve tři čtvrtě na šest jedeme příští den na Labe. Chvíli jsme si s nimi povídaly. Přesunuly jsme se pod stříšku vedle WC a společně ještě s Rosťou hráli Žolíky asi do čtvrt na dvanáct. Zalezly jsme opět do stanu a spaly.

6. července 2005
Ráno mě probudilo bubnování kapek deště do našeho stanu. Podívala jsem se na hodinky, a když jsem zjistila, že je tři čtvrtě na osm, bylo jasné, že dneska se určitě na Labe nejede. V osm jsem se zvedla, převlékla a šla si umýt zuby. Schovala jsem se pod stříšku. Za chvíli ze stanu vylezla i Lucka s Terkou. Byla mi zima a na stole byla voda. Až do půl desáté jsme museli mrznout pod stříškou. Pavlík nám donesl snídani a teplý ovocný čaj. Pustili jsme se do ní. Po snídani jsme zalezli do stanu. A co jsme dělali? Protože stále a trvale pršelo, spali jsme až do dvanácté. Zalezli jsme pod stříšku vedle WC, kde jsme až do páté hráli Dostihy. První byl Rosťa, druhý byl Kuba, třetí jsem byla já, čtvrtý skončil tým Míša+Terka, pátá Lucka a poslední byl Matouš. Pavlík byl bankéřem. Celé odpoledne už nepršelo. Uvařil se teplý ovocný čaj a pak jsme dostali oběd. Po skončení jsme šli nad kemp, kde jsme se pokoušeli střílet luky a šípy na terč. Párkrát jsem se dokonce strefila dost blízko středu, a protože už bylo před šestou, šli jsme do hospody na večeři. Kluci hráli šachy, ale my už jsme šly do kempu. Dneska musel dát Míša Rosťovi večeři, protože ji prohrál v Dostizích. V kempu jsme si chvíli povídaly s vedoucí o zítřejším Labi. Taky jsme už věděly o nočním orienťáku. Když přišli kluci z hospody, zkusil Pavlík rozdělat oheň a podařilo se mu to. Postupně se k ohni sešli všichni instruktoři i děti a adrenaliňáci. Někteří si opekli párky. Když se setmělo, dostali jsme všichni papíry a po pěti minutách jsme byli pouštěni do lesa nad kempem. Běžela jsem jako první. Asi v deset čtyřicet. Doběhla jsem pátá, Lucka byla třetí. Běželi jsme s baterkou. Hledala jsem jedničku, ale pak jsem zjistila, že orienťák začíná až čtyřkou. Cvakali jsme po cestě značky na papír. Některé stojany jsem nemohla najít. Konec byl na "náměstí". Cestou zpátky do kempu jsem pěkně zakopla o kámen, potkala jsem Terku a trochu jsem zabloudila. Nakonec jsem doběhla k ohni. Šla jsem si umýt zuby a vrátila se k ohni. Ve dvanáct všichni doběhli a jak řekla vedoucí, šli jsme spát. Nemohla jsem usnout, protože jak ostatní v chatce, tak i kluci vedle si povídali - Star Wars, jak jinak.

7. července 2005
Ráno jsem se vzbudila ve tři čtvrtě na šest. Šla jsem do vedlejšího stanu, kde jsem se převlékla. Slyšela jsem, jak Pavlíkovi s Míšou zvoní budík. Pavlík nám řekl, co si máme s sebou vzít. Šla jsem si vyčistit zuby a společně s Luckou jsme si nachystaly věci. Za deset půl sedmé se vyrazilo k vlaku. Byla zima a mlha. Polovinu cesty na nádraží jsme to vzali přes koleje. Vyjeli jsme motorákem v půl sedmé. Po cestě jsme se uložili a spali. Už pomalu vylézalo sluníčko, ale brzy se schovalo za mraky. V půl osmé jsme dojeli na hlavní nádraží do Trutnova. Čekal už tam na nás minibus. V něm jsme posnídali. Nastoupili jsme dovnitř společně s adrenaliňáky. Ale co se nestalo. Míšovi spadly klíče od skladu do kanálu, takže jsme museli zajet pro kladivo a pilník - tím rozřezali zámek a dostali se do skladu. Vzali jsme kánoe, vesty, pádla, barely, raft a jeli. Po cestě jsme se zastavili v Hypernově pro makové záviny a jeli pokračovali dál. Asi kolem desáté jsme dorazili do Dvora Králové nad Labem. Vyložili se lodě a raft. Bylo ještě chladno. Rozebrali se vesty, pádla a potřebné věci jsme dali do barelu. Bylo pod mrakem. Nejprve vyjeli na vodu zadáci a pak se přidali i háčci. Já jsem jela s Luckou, Mirek s Terkou a Kuba s Matoušem. Po cestě občas pěkně sprchlo. Voda byla občas peřejovitá, ale tok byl pěkně meandrovitý a přepadaly přes něj kmeny a větve, ale ani jednou jsme nemuseli přetahovat lodě. Na rozdíl od dvou jezů. Jeden jsme přenášeli a druhý přetahovali. Před druhým jsme zastavili na oběd. Pršelo. Daly jsme si každá makový závin. I když byl makový, chutnal mi. Prohodily jsme si s Luckou místa už u prvního jezu, ale po obědě jsme si přesedly zpět. Za tři čtvrtě hodiny jsme dojeli do Kuksu. Vytáhli jsme lodě na břeh a měli jsme hodinu rozchod. Vyfotili jsme si zámek a šli jsme se k němu podívat. Protože začalo pršet, schovali jsme se do minibusu. Na chvíli jsem si "lehla", protože mě z nevyspání bolela hlava. Počasí bylo střídavé, občas pořádně sprchlo, ale někdy i vysvitlo sluníčko. Adrenaliňáci jeli na letiště, ale my jsme pokračovali v cestě dál. Začalo pršet. Jela jsem jako zadák. Cesta netrvala ani čtyřicet minut. Hned za mostem u Jaroměře jsme zastavili a vytáhli lodě na břeh. Vysvitlo sluníčko, a tak jsme se mohli opalovat a vyčistit lodě. Dali jsme si Tatranky a museli jsme asi hodinu a půl čekat na adrenaliňáky. Když dorazili, naložily se lodě a jeli jsme zpátky do Trutnova. V půl páté nás vyložili v Trutnově a do čtvrt na šest nám dali rozchod. Šli jsme na náměstí, kde jsme se vyfotili a pak jsem šla s Luckou do cukrárny na horkou čokoládu na oslavu toho, že jsme se už celý týden nehádaly. Čokoláda byla výborná. Protože už bylo pět, zvedly jsme se a šly na nádraží. Koho jsme to ale nepotkaly? Katku Suchardovou. Poznala nás, a tak jsme se s ní chvíli bavily. Řekla nám, že právě přijela z Hronu. Na poslední chvíli na nádraží dorazili i Míša s Pavlíkem. Naskočili jsme do vlaku a jeli do Adršpachu. Už nepršelo. Po cestě jsem nechala Matoušovi přečíst můj "zážitník" a on mi ho opravil. V Adršpachu jsme byli v půl sedmé. Vzali jsme to přes skály. Bylo už celkem hezky i tepleji. Šli jsme se osprchovat do ledové sprchy. Zavolala jsem domů a domluvila jsem se už s taťkou na sobotu. V půl osmé jsme šli společně i s Rosťou na večeři. Už se ochladilo. Kluci opět hráli šachy, ale Pavlík nás propustil do kempu, kde jsme zalezly do stanu. Pavlík přenechal rozdělání ohně na nás, ovšem když viděl, jak mu Matouš zničil zapalovač, rozdělal oheň sám. Opekli jsme si párky a chleba. Přidal se k nám i Jirka. Kluci kolem půl jedenácté odešli spát. My jsme se ale už dospaly ve vlaku. U ohně jsme tedy zůstali já, Lucka, Terka, Jirka a Pavlík. Jirka byl skvělý. Vyprávěl společně a Pavlíkem příběhy ze školy. Byla sranda. Opravdu jsme se celé asi dvě hodiny pořád smáli. Čekali jsme na Míšu s Rosťou, až se vrátí od Peňáka. Když se do čtvrt na jednu nevrátili, šly jsme, i když nerady, spát. Čištění zubů jsme si nechaly až na ráno, protože se nám už nechtělo.

8. července 2005
Ráno jsme se vzbudili v půl deváté. Spalo se nám skvěle, i když ráno štěkal pes a troubil vlak. Bylo pod mrakem. Umyli jsme si zuby a čekali společně s Kubou na snídani. Kluci ještě spali. V devět byla snídaně. Pršelo, a tak jsme zalezli opět do stanu. Museli jsme ovšem vylézt - šli jsme jezdit nad kemp do lesa na kladce. Byli tam i adrenaliňáci, takže jsme počkali, až dojezdí oni. Vylezli jsme na skálu. Dostali jsme přilby. Pavlík nám pomohl se navázat. Pak už jsme se jen odrazili a jeli dolů. Dole na nás čekal Míša, který nás zabrzdil. Byl po flámu, takže - podle jeho slov - tam málem usnul. Vrátili se totiž až kolem půl páté ráno. "Odhákli" jsme se a vyfotili se. Svezla jsem se třikrát. Bylo to celkem dobré, ale žádný velký zážitek oproti předešlým dnům to nebyl. Skončili jsme kolem dvanácté. S Luckou jsme se naobědvaly a šly se podívat na adrenaliňáky, kteří lezli Komunistu nad kempem. Nudily jsme se. Terka si snědla oběd. Začalo opět poprchávat. Pavlík zavelel: "Jdeme lézt!" a tak se šlo. Už nepršelo. Vzali jsme si lezačky a sedáky ze skladu a šli ke Komunistovi. Lezla jsem jako čtvrtá. Skála byla mokrá, takže to hlavně při nástupu klouzalo. Míša mi pomohl vylézt na první stupeň. Pak to šlo jako po schodech. Občas jsem nevěděla kam s nohou, protože to byla celkem výška. Jakmile jsem vylezla nahoru, podepsala jsem se do vrcholové knížky a čekala na ostatní. Nahoře bylo teplo. Lucka dolezla hned za mnou. Kromě Mirka na Komunistu vylezla po nás také paní z vedlejší chaty. Slanili jsme dolů. Pomalu a jistě se rozpršelo. Nejdřív to bylo jen pár kapek, ale pak to byl slejvák, takže jsme všichni zalezli do stanu a plán cyklistického orienťáku byl v nedohlednu. Spali jsme až do půl šesté. Vzali jsme si šusťákové soupravy a vyrazili i s Rosťou a Jirkou na večeři. Lilo jako z konve. Asi ve tři čtvrtě na sedm jsme šli do kempu s Pavlíkem, s nímž jsme pak hráli karty. Protože už nás to přestalo bavit, zalezli jsme zase do stanu. Se "spolubydlící" jsme zjistily, že bychom domů vezly až příliš hodně sladkostí, a tak jsme si daly BeBe a Fitky. Kapky deště neustále bubnovaly na stan. Byla nuda. Kolem asi osmé nebo půl deváté jsme si vlezly pod stříšku vedle. Přišel za námi Pavlík, se kterým jsme hráli Křížovky, které nám půjčila paní od vedle. Hráli jsme na týmy: Terka + Pavlík, já + Lucka. Z hospody pak dorazili i Jirka, Rosťa a Míša. Rosťa odešel spát. Od Křížovek se přešlo k povídání, a tak - jako předešlý den - jsme se opět mohli smát. Skončilo se až ve tři. Stále pršelo. Já jsem šla už spát v půl třetí.

9. července 2005
Ráno jsme se vzbudili v půl deváté. Nepršelo. Šli jsme si umýt zuby a Lucka už si sbalila. Kolem deváté nám Míša přinesl snídani. Po snídani jsem si chtěla sbalit jako sousedé, kteří také odjížděli, ale vtom jsem uviděla naše auto a v něm taťku a dokonce i mamku. Nechala jsem balení a šla se s nimi přivítat. Taťka naložil kola na auto. Ukázali jsme jim Komunistu, na kterého jsme minulý den lezli. Chvíli jsme si s nimi povídali, ale pak, asi v půl jedenácté, jsem se dobalila, naskládala věci do auta a musela jsem se se všemi rozloučit. Naposledy jsme zamávali Terce a jeli domů. Po cestě občas někde pršelo. Zastavili jsme se na benzínce pro bagety. Já jsem si dala jen čokoládu. Další zastávka byla u Svitav. Tam už jsem měla hlad, a tak jsem si tu bagetu nakonec koupila i já. Lucka s mamkou si daly jablkový a meruňkový koláč. Benzínku U Čendy jsme nemohli minout. Tady jsme zastavili kolem druhé. Taťka si dal bagety, ale my u stánku vedle motorestu uzeného pstruha. Byl moc dobrý, až na ty kosti. Domů jsme dojeli kolem čtvrté. Vykoupala jsem se, přečetla si časopis, ale pak hned zalezla do postele a spala až do půl sedmé.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Lenka Turoňová, 24.11.2008

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Tábor v Adršpachu







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­