Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stane se spousta věcí, ze kterých je vám později nanic. Tak takovým se říká "trapas". Pak jsou i takové situace, ze kterých je lidem do smíchu a druhým nikoliv.
Před časem jsem byla zaměstnána u docela renomované firmy. Zástupci této firmy pořádali podnikový večírek a já byla vybrána jako hosteska. Byla jsem velice překvapená a hlavně nervózní z toho, jaké to bude, až bodu muset vykročit na pódium a rozkrojit slavnostní dort.
Nejdříve jsem řešila, co si vezmu na sebe, a proto jsem si půjčila kostým a lodičky na vysokém podpatku. Pro ženu, která takové boty nenosí každý den je to spíše za trest, ale to mi došlo až pozdě.
Pak přišel onen den. Slavnost začala, ředitel pronesl několik úvodních vět a vyzval mě, abych přistoupila k dortu a ke sklenicím. Rázně jsem vykročila. Hlavně jsem si dávala pozor na nohy, abych na vysokých podpatcích nevypadala jako na chůdách. Přišla jsem k dortu a pomyslela jsem si: "teď už nejsem nervózní, zvládla jsem to". Jakmile jsem uchopila nůž do ruky a udělala ještě jeden krůček, zamotal se mi podpatek, který ležel na pódium. Já ve snaze udržet stabilitu, jsem ji naopak ztratila a padala směrem na dort. Zachytila jsem se okraje stolečku, na kterém byl dort postaven. Stolek byl na kolečkách a odjel směrem k připraveným sklenicím na přípitek, pochopitelně do nich strčil a sklenice popadaly. Stála jsem celá zkoprnělá a nevěděla jsem, co mám dělat. Smích, který zazněl v sále ke mně snad ani nedoletěl a já jen sledovala kamenný výraz ředitele.
Nakonec vše dopadlo dobře. Žádný postih jsem nedostala, ale už mě také nikdy nevybrali pro reprezentaci firmy.