Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Letošní prázdniny jsme se vypravili s rodiči k moři do Bulharska. V Bulharsku bylo velice krásně. Hned první den, co jsme přijeli, jsme šli s bratrem obhlídnout, jak to vypadá kolem našeho hotelu, ve kterém jsme měli celé dva týdny pobývat.

Když jsem pak bratra odvedla do hotelu, sama jsem se pak ještě vypravila prozkoumat město. Po zdlouhavém procházení po ulicích plných stánků s různými věcmi jsem spatřila kluka, který s námi letěl letadlem z ČR. Nějak jsem si ho nevšímala, otočila se a pokračovala dál. Za chvíli mi však někdo zaklepal na rameno. Obrátila jsem se a stál tam on. Ten kluk, který ještě před chvílí postával na druhé straně ulice. Pozdravil mě a dal se se mnou do řeči. Řekl mi, že se mě snažil najít už od té doby, co mě uviděl v letadle.

Začali jsme se tedy spolu bavit. Naše hotely nestály příliš daleko od sebe, což byla výhoda, protože jsme za sebou nemuseli běhat přes celé město. Chodili jsme spolu na zmrzlinu, někdy mě bral na kolotoče, i když věděl, že se mi z nich dělá špatně, a večer, když byla tma, hvězdy na obloze a moře bylo klidné, chodili jsme po pláži a drželi se za ruce.

Ten kluk se jmenoval David a pamatuji si na něj dodnes. Byla to moje nejkrásnější dovolená, hlavně díky němu. Dodnes si občas napíšeme pár slov, dozvíme se, jestli je u někoho z nás něco nového a pak zas jdeme každý svou cestou. Jedno však vím jistě. Jestli ho někdy potkám znovu, pořádně a pevně ho obejmu, protože už teď mi strašně chybí.