Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tehdy mi bylo něco přes 65 let. Seděla jsem v kruhu přátel knižního klubu, kde si opět všichni zapomněli přinést knížku. Ach, ta skleróza! Rozlili jsme si kávu do šálků i na zem a začaly si vyprávět historky, co jsme zažily s dětmi a vnoučaty. Když přišla řada na mě, dlouho jsem přemýšlela, jaká věc se mi nedávno stala a mohla by je zaujmout. V tu chvíli mě to napadlo.

Náš příběh začíná, když za mnou o jarních prázdninách přijela má vnučka Anička. Jako každé dítě v pubertě si s sebou přinesla ty nesmyslné elektronické věci, které neustále bzučely, vrněly a vydávaly všelijaké zvuky.
Jednoho dne šla s kamarády do kina a já zůstala doma opět sama. Napadlo mě, že bych s manželem mohla jít na malou procházku po okolí.

"Hej dědku! Vezmi si zuby, francouzskou hůl a brejle a pojď se mnou na čerstvý vzduch. Aspoň si budeš moct koupit noviny!"
Jenže místo kladné reakce se mi dostalo jen: "Hm, jdi si ven do toho hnusného počasí sama, dávají mi teleshopping, takže jestli nechceš nic k výročí, tak to můžeš říct rovnou!"

Ale samotné se mi jít nechtělo, šla jsem proto svou mrzutou náladu zahnat uklízením. Vydrápala jsem se do druhého patra a šla do pokoje Aničky prozkoumat všechny ty moderní vymoženosti. Myslím, že se tomu říká "nutbouk", ale nejsem si jistá. Mělo to velkou obrazovku, něco jako měla naše tehdejší televize a spousty tlačítek. A pak jsem to uviděla. Mezi těmi tlačítky byly samé drobky, prach a bůhvíco ještě!
V danou chvíli mi to připadalo jako dobrý nápad. Vzala jsem leštěnku i ocet a všechno to pořádně vydrhla, až se to blýskalo.

Když potom večer přišla Anička domů, uslyšela jsem pouze jekot a větu: "Kdo mi co udělal s mým počítačem!? Babi!?"
Evidentně jsem něco udělala špatně, tak jsem sáhla do peněženky, vyndala dva tisíce a dala jí je na zmrzlinu. Myslím, že jí to trochu zlepšilo náladu.