ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.67
Hodnoceno: 145x Prosím, ohodnoť práci

Mé nejhezčí Vánoce


OSNOVA:

1) Kouzlo vánoc
2) Čekání na Štědrý den
3) Štědrý večer
4) Procházka
5) Návštěva Ježíška
6) Pohled zpět


Vánoce jsou svátky, které má snad každý rád. Pro každého mají určité kouzlo, ale nejvíc je prožívají děti. Nejsem dospělá, avšak stejně nejvíc jsem se na ně těšila jako malá, když jsem ještě věřila, že dárky nosí Ježíšek.

Takových Vánoc byla spousta. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se dozvěděla, že dárky kupují rodiče, babička s dědou a ostatní, kteří nás chtějí obdarovat. Ovšem vzpomínám si, že jako pětiletá jsem to kouzlo Vánoc a Ježíška prožívala snad nejvíce. Ten rok byly Vánoce dokonce bílé a mrazivé. Každý rok slavíme Vánoce u babičky s dědou s celou rodinou. Vybavuji si to celodenní napětí, tu nedočkavost, aby už bylo aspoň půl šesté a vše se schylovalo k večeři. Co jsem dělala odpoledne, to už si tak nepamatuji, ale myslím, že jsem byla sáňkovat a zbytek odpoledne určitě strávila u nějaké pohádky u televize. Napětí bylo pořád větší a větší. Ta zvědavost, jestli Ježíšek přinese všechno, co bylo v dopise a hlavně, zda pod stromečkem naleznu panenku Chou Chou.

Konečně přišel ten vytoužený večer, maminka prostřela stůl, který rozkládáme vždy jen jednou v roce. Babička na něj nanosila všechny ty vánoční dobroty a my k němu slavnostně oblečení usedli. Vždycky mi přišlo, že všichni jedí strašně pomalu, aby snad bylo moje čekání ještě mučivější. Já snědla všechno rychle. Dala jsem si řízek, protože kapr by mě zdržoval vybíráním kostí. Když všichni dojedli, padla od babičky pro mě naprosto nejhorší věta: "Kdo si dá kafe?"

Já protestovala. Zachránil mě děda: "Kafe si dáme potom, teď bychom se mohli jít se Šárkou kouknout ven, jestli neuvidíme něco, co by mohlo připomínat Ježíška!" Já ale v takové chvíli chtěla být s mamkou. Tak jsem poprosila ji, aby šla se mnou ven. Vždycky mě hlodala myšlenka, proč já jako dítě musím jít pryč a dospělí můžou zůstat - moc jsem to ovšem neřešila.

Oblékli jsme se tedy a vyšli ven. Chodili jsme po silnici před domem. V obývacím pokoji byla tma, jen svítila světla na vánočním stromku. Bála jsem se do toho okna podívat. Nakonec jsem hlavu otočila a podívala se... Zahlédla jsme stín nebo osobu, sama nevím, ale prožívala jsem obrovské štěstí: "Mami, mami, už byl u nás Ježíšek!" vyhrkla jsem na maminku. Vtom jsem uslyšela zvonění zvonku a maminka mi povídá: "Tak už ano, pojď se podívat, jestli něco přinesl." Pod stromečkem byly dárky i má vytoužená panenka.

Dnes už vím, že to, co jsem zahlédla v okně, byla babička, jež dávala dárky pod stromeček. Ale tehdy to byl pro mě vrchol štěstí a napětí. Také vím, že už nikdy nebudu Vánoce prožívat tak, jako když jsem byla malá holčička.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Mé nejhezčí Vánoce







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)