Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lží, které nám nevyjdou je snad tolik, že se to blíží k polovině lží celkových. Nevím, myslím-li si to jenom já, protože moji lež každý prokoukne, ale celkově je to s těmi lži "povedenými" a "nepovedenými" tak půl na půl. I když u mne tedy ne! Rád bych uvedl nějakou lež, která mi nevyšla, ale teď, v poslední době, jsem snad ani nelhal, protože si nic nemůžu vybavit nebo nechci, a tak uvedu příklad z doby o několik let dřívější.
Bylo mi devět let. Přišel jsem ze hřiště, natěšen jako vždy na oběd - vepřové řízky, bramborový salát - sliny se mi sbíhaly. Ale co jsem neviděl. Místo vysněných řízků mi maminka (s dobrým úmyslem - myslela na mé zdraví zajisté) přinesla plný talíř vitamíny vyhlížející zeleninové polévky. Chuť na jídlo mě přešla, hlad klesl na minimum. I za té okolnosti, že jsem věděl, že co mě nezabije, to mě posílí a to v případě zeleninové polévky doslova, myslel jsem na jediné - zbavit se polévky a nesníst ani kousek. Jsem ale citlivý syn, a tak jsem samozřejmě neřekl mamince, že její převratná polévka ve mně vyvolává pocity těžkosti a nechuti a chtěl jsem to tedy vymyslet tak, abych ji nezklamal. Kdo mi pomohl? Náš hladově vzhlížející pes. Jenom co se maminka otočila, polévka se ocitla v jeho misce. "Šikovný kluk," pochválila mne maminka, když viděla prázdný talíř. "Byla dobrá a hlavně zdravější než řízky," dodala. "Ano, maminko, byla dobrá," přikývnul jsem, doufaje, že mne pes zachrání. Nevyšlo to.
Maminka objevila psí misku s mou polévkou, ale dělala že nic. Povídala: "Tomáši, já ti ráda přidám, když ti tak chutnala. No a já seděl nad zeleninovou polévkou do večeře. Nikdo tehdy nepochopil, že jsem mamince vůbec nechtěl lhát, nýbrž ji potěšit.
Když mi ale nějaká ta lež vyjde, určitě mě to ale nepovzbudí k tomu, abych lží užíval častěji, stejně tak, když mi lež nevyjde, určitě nemyslím na to, že bych příště raději mluvil pravdu. No nic si nenalhávejme, lžeme všichni. Jak, kolik a zda opravdu lhát chceme nezáleží jen na naší povaze a charakteru, počtu "úspěchů" a "neúspěchů", ale především na konkrétních okolnostech a lidech, s nimiž jednáme.