Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• aneb Jak mě vidí lednička

Už je to poměrně dlouho, co mě koupili. Odpočívala jsem v obchodě, když tu mne najednou odvezli pryč z mého domova. Nevedu si ale vůbec špatně. Mám své pravidelné návštěvníky, jen jeden z nich je opravdu neodbytný.

Vůbec nic o něm nevím. Zdá se, že ho oslovují jménem Matěj nebo tak nějak. Vídám ho poměrně často v průběhu dne, a není to nic příjemného. Někdy se na mě bez příčiny pár vteřin jenom dívá. Jindy si zase vezme mé drahocenné poklady, které střežím, aby se nezkazily. Nechápu jeho apetit, zejména po 21. hodině. Já bych už chtěla zaslouženě spát, jenže on pořád rozsvěcí a zhasíná mé útroby.

Na jeho obhajobu musím připustit, že mě někdy i potěší. Třeba když od něj dostanu lahodně vonící šunku nebo upečené jídlo. Cítím se pak zase plná života. To se však může vzápětí rychle změnit. Nejenže mi brzy zase vezme moje jídlo, ale ke všemu mi zapomíná zavírat dveře a já abych se pořád snažila dodržovat nastavenou teplotu. Je to k zbláznění. A co teprve, když zvoní telefon. To bouchne mými dveřmi tak, že se celá otřesu. Dlouho něco vypráví zvučným hlasem do telefonu a po nekonečně dlouhé době si opět vzpomene na něco dobrého.