Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Chtěla bych vám vyprávět pravdivý příběh, který se mi stal asi před rokem...

Moje nejlepší kamarádka Petra, s níž jsem zažila již spoustu dobrodružství a radostí, se vrátila z letní dovolené ve Španělsku, kde byla s maminkou. Čtrnáct dní bez ní! Bylo to pro mě hrozné a moc se mi po ní stýskalo. Konečně jsem ji mohla běžet naproti, konečně jsem ji mohla obejmout.
"Ahooj!" pozdravily jsme se hlasitě, že nás celé letiště muselo slyšet. V tu chvíli nám to nevadilo. Musela mi přece všechno povyprávět a já jí.

Jenomže tohle byl můj poslední šťastný zážitek s Petrou od té chvíle... Změnila se. Něco se s ní začalo dít. Nevěděla jsem co, ale cítila jsem to z jejího chování a z jejího pohledu. Poslední dobou na mě neměla tolik času jako dřív a začal se bavit s jinými. Její noví přátelé se mi vůbec nezamlouvali už od pohledu, ale nemohla jsem přece zabránit, aby se s nimi stýkala. Byla jsem z toho zoufalá a nevěděla, co si počít.
"Kde je má bývalá nejlepší kamarádka?"

Další měsíc uplynul a já ztrácela naději, že se naše přátelství znovu obnoví. Petra trávila většinu času s těmi "podezřelými" lidmi, třeba v parku na lavičkách, kde kouřili. A když já jsem jí sama zavolala, tak se vymluvila, že nemůže.
"Co jsem jí udělala!?" zlobila jsem se a byla čím dál tím nešťastnější.
Já přátelství potřebovala, ale ona se už asi necítila být mojí kamarádkou "forever"...

Teprve týden před Vánoci jsem se rozhodla vyřešit tento jeden veliký otazník. Prostě jsem ji ve škole popadla za ruku, odtáhla stranou od ostatních a rovnou jí řekla, ať si tedy rozmyslí, s kým chce kamarádit. Já o ni hrozně moc stojím, ale ona se v tom případě musí přestat kamarádit s tou partou... Kdyby věděla, jak dlouho jsem se k tomu odhodlávala! Ale ona jen mlčela, pak se na mě podívala a odešla. Nevyčetla jsem v jejích očích nic. Vůbec nic.

24. prosinec. Den, na který se celý rok těším. Tentokrát však byl o něco pochmurnější - stýskalo se mi po Petře. Každé Vánoce jsem trávila dopoledne u ní, nebo ona u mě. Ale letos, letos budu doma sama jen s rodiči.. Vůně purpury se rozléhala po celém domě, táta chystal stromeček a já jsem se schovala do pokoje a plakala jsem.

Když vtom jsem najednou uslyšela zvonek.
"No jo, sousedi," pomyslela jsem si a zase jsem se uklidnila.
Ale potom mi to nedalo a běžela jsem otevřít. Před vchodem stála Petra! V jedné ruce svírala obrovskou čokoládu, v druhé zabalený dárek a obě věci mi podávala. V jejích očích byly také slzy.
"Odpusť mi! Já jsem tak hloupá... Byla jsem na tebe zlá a ošklivá. Ale odpusť mi to prosím.."
Byla jsem dojatá a radostně jsem ji pozvala dovnitř. Petra mi začala vyprávět o rozvodu svých rodičů, což byl důvod jejích starostí. Byla jsem na sebe rozzlobená, že jsem jí nedala šanci dřív... Od té doby jsme kamarádky snad už navždycky, "forever"...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravania/kamaratky-forever.html