Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stojím si tak v klidu v ledničce. Přivezli mě v pátek, už je sobota a pořád nic. Ano, jsem jogurt. Vanilkový s třešňovou příchutí.

Čekáme v ledničce. Je tu příjemný chládek. Najednou však někdo otevře dveře.
"Horko, horko, zavřít!" volám společně se svými kamarády. Já totiž s mými jogurtovými kolegy mám rád spíše čerstvý studený vzduch kolem 5°C.

V růžku ledničky se krčí zkažený tvaroh a já se ho ptám: "Jak dlouho už tu jsi?"
"Moc dlouho ani ne," odpovídá.
"A jak to, že už jsi prošlý?"
"Ale, v obchodě jsem byl moc dlouho, lidé si nepřečetli moje datum spotřeby a nějak na mě zapomněli. A co ty? Ty nejsi zkažený?"
"Já? Kdepak! Mám v sobě tolik 'éček', že bych vydržel i venku!"
"Kamaráde, neříkej dvakrát!" povídá makrela. "Jednou se nám stalo, že někdo nedovřel dvířka a my jsme se tu zkazili všichni!"
"No to snad ne! Takže ty už tu musíš být také hodně dlouho!" odpověděl jsem.
"To jsem, ale na to, že mám už dlouho prošlou spotřební lhůtu, vypadám celkem dobře, ne?"
"Pochopitelně, moc ti to sluší!" polichotil jsem jí a ona zrůžověla.

Netrvalo to dlouho a stalo se, co předpovídala stará makrela. Jeden člověk si zrovna bral kečup a zapomněl zavřít dvířka. Pořád jsme čekali, že si snad někdo všimne nebo aspoň půjde vrátit kečup na jeho místo. Stále se nic nedělo. Najednou jsme začali přemýšlet, kde by kečup mohl být. Shodli jsme se, že už ho tam byla stejně jen trocha, tak ho asi vyhodili. Otázku "Kde je kečup?" jsme tedy měli vyřešenou, ale dvířka byla stále pootevřená a škvírkou jsem poznal, že se v pokoji zhaslo. Byli jsme v pasti. Pomalu jsem cítil, jak mě něco začíná užírat zevnitř. Byla to plíseň. Snažil jsem se být co nejvíc pořád čerstvý, ale už to nešlo.
"Vidíš, vidíš, já jsem ti to říkala," volala na mě stará makrela.
Bylo po mně.

Další den ráno nás naštěstí někdo zavřel, ale moc efektivní už to nebylo. Tvaroh chudák byl tak nafouklý, že už radši nic neříkal. A najednou vidím ruku. Někdo si mě bere a dává do tašky.
"Že by mě ještě někdo snědl?" pomyslel jsem si.
Ve škole mě slečna otevřela. Jenže jak jsem byl celou noc v horku, potil se, nafoukl jsem se stejně jako tvaroh a vyprskl svůj obsah slečně na tričko. Byla na mě naštvaná, ale já jsem za nic nemohl! Pak se na mě podívala a uviděla tu plíseň. Už už mě chtěla vyhodit, ale najednou slyším: "Počkej!" Vykřikl to jeden chlapec. Slečna mě dala do ruky tomu mladíkovi, ten mě chytl a vyhodil z okna.

Ležel jsem tam pod oknem a už si myslel, že nesplním své poslání. Jenže v tom se objevil pes, ten mě snědl a já jsem byl spokojený z toho, že jsem byl alespoň k něčemu dobrý.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravania/jogurt-rozprava.html