Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na Vánoce se vždy těším. Na svátky klidu a míru. Ta atmosféra mě dostává, všude kolem sníh a zima. Krásná představa Štědrého dne – ráno vstanu, podívám se z okna a vidím, že sníh opět nenapadnul. Moje nálada je výborná. Otevřu dveře od svého pokoje a už cítím vůni čerstvě koupeného vánočního stromečku. Přes den myslím stále jen na večer. A tak balím poslední dárky pro rodinu. Kolem čtvrté hodiny přijede na návštěvu sestra s manželem. Nezdrží se dlouho, vypijí kávu, maminka je pozve na nedělní oběd a pomáhá mi zdobit stromeček. Letos se u štědrovečerního stolu sejdeme jen maminka, tatínek a já. Sestry tráví Vánoce se svými rodinami. Po večeři můžeme jít konečně ke stromečku. Jako každý rok rozdávám dárky já. Beru do ruky první dárek. Je na něm napsáno "tatínkovi", podávám tedy balíček tatínkovi. Další dárky patří mně, tatínkovi, mně, zase tatínkovi... Něco tady nehraje. V tom mi to došlo. Podívám se trochu nejistě a nahlas řeknu: "Táto! Táto, já se z Tebe zblázním!" Rodičům zatím nic nedochází, a tak rychle vyskočím a utíkám do ložnice. Otevřu tatínkovu skříň. Samozřejmě. Vrátím se do pokoje s plnou náručí dárků pro maminku. V té chvíli si i tatínek uvědomí, co se děje. Maminka si nechápavě prohlíží mě, dárky, tatínka. Mlčky se na sebe díváme a potom se začneme hlasitě smát, načež tatínek prohlásí: "Tak já ty dárky Ježíškovi zabalím, připravím mu je, aby je mohl odnést pod stromeček a on si na to klidně zapomene!" Maminka na mě mrkne a řekne: "No aspoň je dostanu všechny najednou." Směje se, dá nám pusu na tvář, poděkuje a rozbaluje nejmenší dáreček. My s tatínkem se skláníme ke svým dárkům a rozbalujeme také. Úsměv na tváři nám zůstává. Je po Štědrém večeru. Všechny dárky jsou rozbaleny a rozdány, a mně zase jen zbývá těšit se celý rok na to, až ten krásný kolotoč kolem Vánoc opět přijde.