Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vypravování s popisnými prvky

"Áááá," křičím, když mě někdo strhne k zemi. Zvednu hlavu do výšky svého přemožitele. Je to malý hladkosrstý pinč, který mě svým vodítkem omotal nohy a svalil na blátivou zem. Hrubě jsem se mu zadíval do očí, ale on se kupodivu vůbec nevyděsil. Naopak, jeho oči vypovídaly o nesmírném přátelství, které k lidem cítí. Byl překrásný, a tak droboulinký...kdybych do něj snad kopl, už by se nejspíše ani nezvedl. Měl dlouhé uši a černý čenich, pod kterým se skrývala tlamička se špičatými zoubky. Jeho tělo bylo útlé, pokryté černou srstí s pálením. Také mě udivili jeho hubené nožky a krátký čumáček. Očividně to byla holčička. "Fifino," ozval se jemný hlásek, který mě vytrhl z rozjímání. Pištivý hlásek patřil pětileté holčičce v krátkých fialkových šatičkách. "Co to zase vyvádíš, jdeme!" "No, mohla by být slušnější," řekl jsem si, oprášil jsem se a pokračoval dál cestou do divadla.
Byl vážně překrásný den. A najednou, z ničeho nic, proti mně běží rotvajler a v závěsu jeho páníček. Nevěda kam skočit, zůstal jsem stát. Rotvajler na mě skočil, upadl jsem a ten pes mě - snad pro pobavení obecenstva - začal olizovat. Páníček - myslím, že to byl Angličan - zavolal svého psího miláčka a poplácal ho po hlavě: "Brut, you can't do this..." ("Brute, tohle nemůžeš dělat"). Poté přišel ke mně a pronesl: "Excuse me, sir." ("Promiňte pane"). To mě uklidnilo. Podíval jsem na to psí stvoření s vypláznutým jazykem. Byl vážně dost zlý, koukalo mu to z očí, čenich měl černý a slizký. A ty jeho zuby, no ne. Byly velké a špičaté, jazyk mu vyčuhoval z otevřené tlamy a kapaly z něho sliny. Jeho tělo bylo oválné a mohutné. Nohy byly dobře vytrénované a měl také kupírovaný ocas. Četl jsem, že tito psi dříve honili divoká prasata a potřebují pevnou ruku, což tento pes nejspíš neměl. "Good bye..." ("Na shledanou"), řekl ten milý a galantní pán a přešel s Brutem přes silnici na druhou stranu.
Chtěl jsem jít do divadla, ale místo toho jsem šel raději do čistírny.